Hysterie

ááááááá

hurikán... pujde po východním pobřeží áááááá a udělá tam všude njů orlíns... ááááá odnese obamu a zahodí ho do moře áááá a sarah parker alias carrey rozcuchá účes a newyork...

ááááá a v amsterdamu zadrželi cestujícího do jemenu protože se mu zatoulal kufr a v něm byl mobil přilepenej k flašce s nějakým lékem a dalíš tři mobily přilepený k sobě a tři velké nože áááááá v odbaveném zavazadle ( jo, v tom co je zavřený v nákladovým prostoru.. takže tam nože můžou normálně bejt)

Fire drill

A když si konečně jdete lehnout, zavřete počítač, nastavíte budík, připravíte telefon, a usnete...
TRRRRR-TRRRRR-TRRRRR
ne ještě není ráno. moment to není telefon
TRRRRR-TRRRRR-TRRRRR
tak si nějakej idiot vaří večeři
TRRRRR-TRRRRR-TRRRRR
nebo prostě usne v posteli s cigaretou

kraťasy, triko, peněženka, pantofle, karta od pokoje. Aspoň že nejsem jedinej. celá ubytovna spořádaně proudí po požárním schodišti před hotel a čekáme na hasiče, až přijedou a vypnou alarm.

Co všechno vám může připomenout rodinu

Zatoulal jsem se na Neviditelného psa, a odbočil do šamanova doupěte, odkud jsem byl odkázán na šamanovu Hospůdku u hřbitova. (z lidovek na blogger). Tam jsem jen spatřil další článek a začal jsem slintat.
Co jiného člověku taky zbývá, když si přečte úvod o pravděpodobnosti a krájení sýra. k tomu slibný název Hospůdka u hřbitova.. Joj. Takže po smutnění po příjezdech z práce domů tu máme další smutnění, po snídaních v neděli. Po toustech s Madelandem, a myšáckým sýrem pro Niku...

ze snění mě probouzí mexičtí Beegees za zdí.. mám tam nějaký... takystudenty. První armyaviation odřad operních pěvců, asi.

Dopis

Dostal jsem dopis od jedné slečny zdaleka, z Čech. Johanka mi poslala krásné psaní s obrázky pejska princezny a zeměkouli. Verunka nafotila další krásné fotky, a já jsem byl dneska v práci tak nějak navíc. nic jsem pořádně nedělal a mám dojem že do konce týdne ani dělat nebudu. Zítra totiž mají kolegové dávat data s naší olohou do počítačů a v pátek budou bojovat. Já ne, a mám dojem, že ani neuvidím průběh bitvy. Dneska jsme měli spinning. cítil jsem se zneužitej. trenérka na nás ječela, žádný kardio pulsemetry, ale jenom podle citu.. no hrůza. Radši bych měl pilates. ten mně příjemně naladil. Tady to .. škoda mluvit. hned po ránu na sebe nechat ječet..

Americké babky pod americkým dubem (který ze všeho nejvíc připomíná olivovník)

Fotil jsem to jen z ruky, a nemohl jsem zaostřit.

Naše bojiště

Kolegové

"Doporučuju Vám, abyste si pro případy, kdy budete pracovat s těmahle kouzelnejma obrazovkama, pořídili laser pro hodný Jedi, protože laser pro zlý Jedi na nich není vidět"
.. komentář ohledně barvy laserových ukazovátek a jejich viditelnosti na různých površích (narážka na Starwars, hodní mají modrozelený šavle, a zlí mají červený.)

"A kde jste k téhle hodnotě spotřeby vody došel?"
"Mám to od svého fyzioterapeuta"
"Dobře, budeme fyzioterapeuta považovat za ověřený zdroj informací"
.. maximální fyziologicky možná spotřeba vody na člověka a den.


"tři a půl nákladu munice, a dvě stě cílů.. kolik počítáte že toho vystřílíte?"
"Všechno, pane"

"Kolik Vám toho od brigády slíbili?"
"Všechno co budeme chtít. tak jsem to vzal radši dvojmo"

"Co ti to tam hraje?"
"Ale, takovej náš místní vlastenec"
"Takže něco jako český country?"
.. no spíš tak trošku neo nazi..

"Co to studuješ?"
"Ále, našel jsem poznávačku letadel.. "
"No počkej, to jsou ale naše! a já myslel že jsme spojenci"
.. rozhovor nad rozpoznávacíma tabulkama
..
"no právě. jste mi jasný: hele, hind. buch. o-o, to byli Češi. no nic"
..jako vrtulníkář na východním typu prostě člověk musí považovat zahrozbu všechny letadla na bojišti.

Mimochodem, to že v knihovně tu stále mají knížky "Jak můžeme zvítězit ve Vietnamu" mně nepřekvapilo.
To, že spousta knih je tam notně omšelých.. no horší než v Plzni, to už trochu jo.
Že najdu Victora Huga ve fikci.. to bych nečekal.
Ale že hned vedle nových knih ve scifi najdu křesťanskou fikci, tak to mně dostalo.

Pár mouder.

"Debil, kterej potřebuje na kelímku s kafem nápis Pozor horké, by asi neměl kafe vůbec pít..."

"CNN. Constantly Negative News. Celkově Negativní Novinky"

Atlanta

Sedím v hale obchodního centra - jako jedinej jsem nechtěl do obchoďáku, ale po přehodnocení situace jsem z autobusu vylezl taky. Chtěl jsem se vyspat na hotelu před večeří, ale když jsem to spočetl tak bych víc času strávil v autobusu než v posteli. Takže jsem proběhl obří "Plazou" a teď sedím v koutě a počítám minuty. Hadry hadry hadry. Z důležitějších věcí nic. Byli jsme v muzeu Coca coly = kdo by čekal, že to bude jedna velká reklama, hádal by správně. Nějak mi uniklo, že tam byla skutečně ochutnávka cocacoly z ostatních zemí. Asi jsem měl štěstí. To co jsem zkoušel já bylo dobrý - různý limonády pod patronací cocacoly. Součástí prohlídky byla i plnicí linka. Američani tam byli unešený z robotickýho manipulátoru lahví. Chtěl bych je vidět v mrazírnách Fridor blahé paměti.

Hned vedle bylo místní akvárium. Paráda. Žraloci, rejnoci, manta, ryby, krevety, medůzy.






Odpoledne místa spojená s Martinem Lutherem Kingem Jr. Mimochodem, Martin Luther King Jr. je tak trochu label. Nálepka, název výrobku. protože jeho manželka se zžejmě projednoduchost označuje jako Mrs. Martin Luther King Jr. Jinak klasickej kult světce.

Dům, kde MLK Jr. vyrůstal.
ps. jeho rozvoji "prospělo" to, že ho otec nutil memorovat pasáže z Písma...

Cena Grammy Za nahrávku mluveného slova.
ps. projev MLK Jr., "Proč jsem proti vietnamské válce"
ps.2. ztratil jsem iluze o jakémkoliv uměleckém významu grammy, oscara atd.

Na večeři jdeme do vyhlášené italské resturace. Lasagne nebo seafood? Nezval jsem si ssebou knížku. Teď by se hodila. Ráno jsme vstali na čas, takže jsme na snídani byli o hodinu dřív - v půlce rozdávání klíčů, poté co jsem s klíčem odešěel, se totiž dohodlo další posunutí času ranního odjezdu. Takže jsem ráno kouřící Pakoše pákistánský proklínal neprávem.Ale co. Jsou to pakoši. Zjistil jsem, že nejsem rasista. vadí mi totiž ne etnikum ale kultura, anebo chování. Jupí.

neděle.
Tak tohle jsem psal včera v obchoďáku na židli v hale, na rub papíru s rozpisem cesty. Večeře byla luxusní. Losos na másle A špagety s masovou omáčkou A ravioli quatro formagii A pečené kuře. jako zákusek čokoládovej dort A tvarohovej dort. k tomu jsem vypil čtyři sklenice koly ( sklenice se tady účtuje jako kus, a pak ji dolejvají dokuď chceš. to je běžná praxe. Takže po nicmoc obědě pěkná změna. Kecali jsme s Andym indonésanem o kultuře, o zvycích, oblečení a minoritách. Na večeři jsme seděli s dvěma Němcema co jsou tu na sedm neděl na kurz examinátora IFR. Minimálně jeden byl mladší než já.

Dneska se dva kusy zase nezvládly porbudit včas a zdrželi odjezd z hotelu. Po spoustě změn jsme nakonec šli do CNN, podívat se jak se dělají zprávy. Docela zajímavý. kvůli skuzu jsme museli vynechat místní variantu krumlovské točny, Cycloramu, kde je zobrazena bitva o Atlantu z občanské války.

Sídlo CNN. Společnost už nemá takovou hodnotu jako v dobách své největší slávy..

Původně to byl zábavní park. Zůstalo z něj jen to jezdicí schodiště (největší cosi na světě. jak jinak)


Reportérskej Hummer.

Mrak. Variace na téma Asociace ze skvrn.
ps. Co tam vidíte vy?

Tak za tohle mně tu platí... mechanizovaný prapor v obraně. Optimisticky proti dvěma brigádám. takže početně asi 1:8. Naštěstí máme optimistickou tabulku jak to přepočítat, podle které stojíme jen proti dvojnásobné přesile, takže bychom se měli ubránit. Uvidíme příští týden. Vzhledem k pružnosti a iniciativě kolegů tomu moc nevěřím. Nechali jsme totiž nepříteli takovou silničku mezi kopci kterou může profrčet kolem naší obrany. Jenže co člověk nadělá. ať píchne prstem kam chce, oni žijou v tom že to zaminujou a hotovo. Starej Ervín by se divil. takže nám naše buldozery vyhrabou padesát bazénů do kterejch se schová naše technika až po střechu, a odkud budou tanky a obrněnce vykukovat a střílet.

"Red velvet" made from scratch, takže doma dělaný. Prej to pochází z nějakýho dezertu co se servíroval na svatbě jako ženichův koláč. Bylo to červený a cituji "....". No, je to prostě všude stejný.
Ten recept ale najdu, bylo to jako piškotový těsto s marcipánem v jednom. .. a umělý barvivo. na vrchu máslovej krém. Jak poznamenal jeden kolega, "yummy"

Dnešní úlovek do herbáře. Tentokrát je to ale spíš zplanělá zahradní cosi. prej sunflower, podle mně spíš daisy.

Ervín? No ten Rommelovic kluk, Erwin, Liška pouště.

Další den na učebně od třičtvrtě na osm do půl šestý. Byť to včera vypadalo, že máme ty podstatný věci nachystaný, tak ne. dneska jsme pokračovali, v podstatě s tím samým. Ostatní cvičili svoji grafománii, a já se napůl pleskal od ničeho k ničemu. Pak jsem si vychutnal svejch pět minut ostudy, protože jsem odpověděl na otázku. Otázka totiž byla "proč máme vůbec jednu jednotku vysunutou dopředu." odpověděl jsem podle pravdy a podle logiky, že to bylo zadání velitele praporu, aby vzniklo několik různých situací (jinak by totiž dvě skupiny který to řešily došly ke shodnýmu řešení. všichni na to "HAHAHA" že jako konstatuju zjevný (že jsem objevil ameriku s tím že děláme několik různých plánů). Až když to samý ještě jednou řekl někdo jinej, tak se to "konečně" vyjasnilo. GRRR.
Takže se sice všichni smáli, ale já jsem odpověděl správně dřív než všichni ostatní.

Amerika.
druhej den neteče teplá voda.. prasknul kotel. Až se mně někdo zase zeptá, jak se mi Amerika líbí, tak asi po pravdě odpovím, že jsem viděl akorát Washington a Ft Rucker. Nemužu si pomoct, ale už začínám bejt jedovatej co se týče otázek jestli tohle nebo tamto máme i v čechách. Ať otázka směřuje na strip klub, televizi (ne. na tu se mně zatím nikdo nezeptal), nebo demokracii.
Nejhorší je, že fakt kolikrát ani nezabere přirovnání k Německu.
To že někdo prostě NEHRAJE míčový hry, protože mu nejdou... to nejde pochopit. Těším se na víkend.

Včera zase do pěti do večera na učebně. Musel jsem do toho plánování párkrát vstoupit, protože se kolegové nemohli rozhoupat k žádnýmu plánu. zaměřili se na rušivej výsadek, a odmítali řešit hlavní útok.
Musím nahrát holkám aspoň nějaký video :) už jsem je tři dny neviděl.
Aspoň že nejsou tělocviky.
Narazil jsem na novou písničku -pro mně novou- Landa, Táta, z alba Neofolk

Den 65. Amerika

Další dlouhej den, doslova. od půl osmý do pěti. Dnes s přestávkou na oběd. Americkou specialitou je gyros z mletého masa. prvních několik pokusů jsem si říkal, že je asi něco špatně. Po dnešku usuzuju, že se tady ten gyros tak prostě dělá. Pomalu si začínám navykat na donuts - koblihy. Ne ty naše, ale místní, toroidy.. s dírou uprostřed, tam co u slušnejch koblih v Evropě bývá marmeláda. Zítra pokračujeme v plánování, musíme vymyslet jak vyhrát nad nepřítelem aby nás nepřeválcoval. tadáá.

Písničky

David Bowie, Ziggy Stardust
Aerosmith, Janie's got a gun
Marvelettes, Here comes the sun
Rivieras Californian sun
Guano apes You can't stop me
Cranberries, Electric blue
ABBA, Gimme
Divokej Bill, Rozárka
Landa, Verbíři
Marilyn Manson, Tainted Love

Den 64. Dlouhej den

Dneska to stálo za to. začali jsme v devět a skončili v šest večer. Dojeli jsme do Landing na jedno malý pivo, já jsem stihnul i večeři, a doplazil jsem se na gauč. pracovali jsme na přípravě briefingu co budem dělat o našem úkolu pro podřízené složky. Vypadá to na velkou bitvu, protože náš prapor bude jezdit po bojišti sem a tam a zasáhneme minimálně do dvou bojů. Přitom se přes nás budou valit dvě brigády :) to nám to nadřízení hezky naplánovali.Těší mně, že si Veronika může trochu odpočinout, že se babička o holky postará a VErunka má tak aspoň trochu možnost se léčit.

Den 63.

Tak, další neděle skoro za mnou. Příští týden snad poběží líp, protože budu snad taky něco dělat. V pátek jsem byl pozvanej na návštěvu, u příležitosti pátku 13 bylo promítání stejnojmenného horroru. Odškrtávačka zpestřená sázením na další oběť. Pak jsme jeli do hospody. Vrátili mně v jednu ráno :) Sobota a neděle nuda. Příští víkend jedeme do Atlanty.

Toho dne se mu ptáci smáli naposled...

Den 59. Clinch drill

Překvapení. Dneska máme místo tělocviku combatives, část zvanou clinch drill. Přišli tři instruktoři, dva ve velikosti XL a jeden M. navlékli si boxerské rukavice, a my začali postupně ze čtyř pozic pracovat na jejich chycení, clinchi. a oni do nás plácali těma boxerkama. Když byl někdo slabá nátura a neútočil, tak dostal víc. Dokud nedokončil techniku, tak do něj plácali. Nebyly to opravdový rány, protože ti chlapi by.. přinejmenším mně knokautovali na fleku. Odpoledne jsme se o tom bavili s jedním z našich instruktorů a ten nás dokonce chválil, že my "IMSOs" = zahraniční jsme byli lepší jak půlka Američanů. Tak nevím jestli je to kompliment, bejt v polovičce :) ale beru to tak. Koneckonců jsem šel poprvý proti někomu s boxerskejma rukavicema. Petr Šafařík se jen divil, co to tu tropíme, to prej za něj nebylo.
Zítra nás čeká certifikace, budeme předvádět techniku a přitom ji popisovat. kdo to zvládne, dostane diplom a může to učit.
Odpoledne jsem si šel zaběhat, protože jsem se namotivoval u filmů z povodní, jak tam kluci lítali. a možná to bylo taky kvůli tomu, že se mi něco v hlavě přece jen při těch clinchích přesypalo. muhaha. taky chytám stíhy.. snažila se na mně v pátým patře prohrabat veverka skrz zeď.

Den 58. Dal jsem góla!

Ve Frisbee. Nejenže jsem byl ve správnou chvíli na správném místě, ale ani se ode mně frisbee neodrazilo, ale chytil jsem ho a skóroval. Stejně jsme ale prohráli.

Den 57, Haircut

Nechal jsem se ostříhat. Jinak nic novýho. hmm.

Den 55. Shopping spree

Výlet pokračoval návštěvou kultur.. ehm. Nákupního centra. Šampónci vyrazili za hadříkama, a zbytek autobusu se vydal bloudit tři hodiny po Tescu, respektive Targetu.Zkontroloval jsem barbíny, Lega, hračky pro mrňousky, koupil jsem si dvě trička BEZ NÁPISU a bez umělotiny, ponožky podkotníkovky a vypadnul jsem. Dvě hodiny. Knihkupectví. Modří už vědí. Ještěže tam neměli košíky na kolečkách.

Medvídek Pů, převyprávěnej s obrázkama a velkejma písmenkama
Tvoji oblíbení hmyzáci
Zoufálkův příběh, o něco menší písmenka a míň obrázků
To tam NEMOHLO zůstat


Zoufálek
Protipovstalecký boj.. od opravdu chytrého člověka
Hmyzáci a Pů
Snoopy a Fotky americký přírody
Audrey Hepburn.. to asi nikdo chtít nebude.

"Máte už členství v Barnes & Noble?"
"Ne."
"Roční členství stojí 25$ a za tento nákup byste ušetřil 7$.."
"Děkuji, ale nebudu tu tak dlouho abych to využil."

Den 55. Houston City County Jail

Na dnešek IMSO office naplánovali výlet do Dothanu. Do největšího města v okolí. Protože tyhle výlety jsou zaměřený na americkou kulturu a státnost, jeli jsme do místní basy. Houston county, Alabama. Žádnej Texas a kosmický středisko. Místo určení překvapilo i naši překladatelku pro španělskou sekci.. "Oni tam budou opravdoví vězni?" zoufale pípla, když Joe oznámil, že dovnitř nesmíme brát tabák a zbraně.
Vězně jsme neviděli, protože to tam mají fajn zařízený tak , aby nemohli komunikovat s ostatníma.. spousta zrcadlovejch skel. Teda, pár jsme jich zahlídli, na kamerách a v kuchyni. Nakonec jsme měli ukázku vybavení.



Některý "kolegy" bych tam nejradši nechal. Ne Banja. Zato tu bandu ciká... pákistánskou. Přesnost jim nic neříká, řvou jak kdyby je setřepali z palmy, a to i při výkladu, .. prostě burani.

Jeli jsme na odpolední část - místní nástěnné malby. Z devadesátejch let, dělali je jako revitalizaci a jako turistické lákadlo. Politicky angažované, politicky korektní, reklamy na americké Milevsko. Buráky, místní rodák co učil lítat černochy, černoši co stavěli kostel z odpadovejch cihel, zdroje místního bohatství.. ZA vše myslím svědčí to, že oblast se jmenuje po trávě která už tu neroste, protože ji dobytek nežral a farmáři s ní proto udělali krátkej proces.

Tohle jsem měl dneska k obědu, Johanko

Hospoda

Nástěnný malby jsem nefotil, nebylo to k tomu.

Pátek, Panama City

V pátek jsme měli v plánu Team social, týmovou akci. My jsme vyrazili na jih, do Panama City. Panama City na Floridě, ne banánová Panama tam dole (bohužel). Hodina a půl cesty autem dolů na jih, k moři. Přijeli jsme v pohodě, zaplatili za vodní skútry a čekali, až se umoudří počasí. Byla totiž pěkná bouřka. Nakonec jsme na sedli na skůtry, ještě trochu zmokli, a pak jsme vyrazili.. teda až na mně. můj skůtr nestartoval. Přesedl jsem si k průvodci, a společně s pár dalšíma lidma jsme jeli vyzvednout jiné skůltry do vedlejšího doku. Pak už jsem v tom byl sám. Zajímavej zážitek, tak trochu jako jízda po českých zimních silnicích, až na to že auto se přitom nenaklání ze zatáčky ven. Co vám budu povídat, jel jsem poslední.. ne nadarmo těm skůtrům tady říkají wave runners, jezdci na vlnách. Pak jsme zastavili, a naskákali do vody, kde jsem prvně v životě viděl divokýho delfína (Banjo prej viděl tři, a jeden kdosi dneska v autobuse říkal, že jich viděl spoustu..) Další jízda, na písečnej ostrov, šnorchlování na mělčině zarostlé řasami, se spoustou rybek a poustevníčků a dalšími kraby, vylovil jsem pár mušliček pro holky, a jeli jsme zpátky. Odmítnul jsem si v hospodě na pláži dát žebra, místo toho jsem měl grilovaný krevety (s hranolkama).. a americký pivo. Co mě překvapilo, byl fakt, že si tam rovnou k účtu připočítávaji zpropitný. Cestou zpátky jsme všichni kromě řidiče usnuli. Zaperlil jsem vtipem o Chuckovi Norrisovi (není žádná evoluce, je jen Chuck norris a jeho seznam druhů kterým dovoluje přežívat). a byli jsme doma. trochu spálenýtlapky, dost spálenej xichtík, a s otevřenou becherovkou kterou se mi nějak nepodařilo aplikovat vnitřně coby teambuilding.