umm

V čechách to žije událostí století... investigativní novináři vyhrabali v nějakém modelářství figurky Ády s Himmlerem ve slavnostních uniformách a nafoukli to do dalšího nazi spiknutí. Možná by měli novináře serveru Novinky poučit o tom co že to je za obchod, kde se to jen hemží miniaturními německými tanky a letadly...

Tady v Alabamě se udělalo docela evropský počasí, asi jako v čechách v půlce srpna, někdy po svaté Anně. Je tu po ránu i jen 15 celsia. Holky už toho mají asi celkem dost, začíná to pro ně být jednotvárný. Hlavně pro mrňousky. Včera zapomněly na hřišti krabici kříd, tak dneska to tam kreativní děti z poloviny vyčmáraly. Johanka je nějaká nabručená, snaží se korigovat sofinku jako máma s tátou, my na ní vrčíme, ona pak začne ostentativně ječet když si hrajou se sofinkou na plíživou honěnou, nebo na ni bafne z kočáru se zvukovým projevem šavlozubého tygra. Včera spadla z takový pružicí houpačky (ne z kolotoče jak vám nakukává veronika), a potom jsem ji trefil frisbee do čumáčku. ALE naučila se ručkovat po žebříku (zatím s dopomocí).

Já dneska zničil jeden Apache, naštěstí jen virtuální. zřítili jsme se při přistání protože tam na mně bylo moc čudlíků a já to neučudlíkoval správně. A taky na mně za letu STŘÍLELI. Nejdřív to vypadalo že po nás praží nějaký kolegiální spolustudent z druhého vrtulníku, ale asi tam byly nějaké nepřátelské prostředky. přilbový zaměřovače jsou docela cool, ale osobně mi asi víc bude zítra sedět Kiowa a zaměřování tečkou na skle (Kiowa nemá chytreé počítače, a střílí pilot postaru jak ve druhé světové - chachá páni stíhači, kdo je větší pilot? :) ) Snažil jsem se srovnat hlavu s obrazcem pro rakety, abych je mohl odpálit, do toho jsme dycky dostali zásah, vrtulník se rozklepal, a já mohl začít znovu. Krom toho, já, zvyklej kroutit hlavou kolem dokola jsem měl najednou koukat rovně.
ze začátku po nasazení helmy jsem nevěděl která bije, protože to vypadalo jako když vrtulník válí sudy. systém se nějak potřeboval srovnat s tou helmou. když se konečně srovnal a otočil za dvě vteřiny kolem svislé osy o 180 stupňů, ůj mozek to vzdal a chytil iluzi jak hrom - něco jako o víkendu na tý lávce v tunelu. Je zvláštní že v letadle mi mockrát blbě nebylo, a nikdy jsem neblil. tady jsem měl včera skoro namále. Znáte ten studenej pot na zádech těsně před tím, než si odporné věci vyberou jeden z tělních otvorů kudy vás opustí a vás se přitom neptají na názor?

Pondělní demotivátor

Hvězda smrti - skromné začátky

Krkavčí rodiče

Hehe. Sofinka měla zase jednu ze svých hlučnějších nocí, takže budíka optimisticky bzučícího v šest posouvám o půl hodiny. Nakonec i stíháme snídani na základně, a vyrážíme směrem Panama City, protože kašlík se zlepšil. Předpověď počasí ním nepřeje, i průměrnej Kbelák by z odrazů poznal že to tam asi nebude nic moc. Holky si užívají cestu po vedlejších silnicích, dojíždíme ve stejném čase jako bychom jeli po dálnici. Chvíli se prohcázíme po pláži, pak potřebuju na záchod a když vylezu, lije čímdál víc. Dobře, Plán A+. Zrůdný dům hlavou dolů, cosi jako Ripley's muzeum kuriozit. To je aspoň můj dojem. co bych pro rodinu neudělal, že. Naštěstí z toho vyleze něco jako Techmanie, spousty optickejch iluzí a něco málo fyziky, a hlavně žádný trpaslíci, zrůdičky a vycpaniny. Taky simulátory (tatínek pilot opět neumí letět - letadla se točí jak vrtulník bez ocasního rotoru a pedály nejsou k nalezení) Johanka se mnou absolvovala jedno přistání raketoplánu. a utíká pryč. Nicméně, musím prásknout Veroniku. Sice statečně protáhla Johi vstupním tunelem, kde rotující světla vytvářela iluzi naklánění tak věrně že i já jsem málem padl, ale pak na fakírskou postýlku demonstrující potřebné plošné zatížení kůže k jejímu propíchnutí nahnala nejdřív Johanku. i paní u té postýlky poznamenala že většinou jdou nejdřív rodiče. CHápejte, já měl Sofi v nosítku... Pak že mám dát sofince nohu do žraločí tlamy. Až večer z ní vyleze že se tam sama bála sáhnout.
Tatínek pak děti a hladem vlčící maminku vozí nazdařbůh po městě se slovy "GPS je pro slabochy" .. to ještě nevím že z nějakého důvodu tu restauraci co ji hledám nemám v GPS ani v záznamu trasy, natož v bodníku (seznamu bodů). Takže "zase" krevety. Cestou zpátky fotím za jízdy přes sklo, zamotávám si nohy, jediné k čemu jsem se ještě nedostal, bylo šlapání plynu levou nohou (to jsem praktikoval cestou do a z atlanty). Tady se chceme jít projít, ale nakonec po malém botanickém intermezzu pelášíme k autu a jedeme domů. Ta krásná studená fronta udělala parádní bouřky. Mimochodem, jsou to první frontální bouřky co jsem tu zažil, předtím to bylo všechno z tepla. dneska je tu vůbec kosa.. 82 Fahrenheit. asi začnu nosit dlouhý tepláky na tělocvik.

Americký víkend - pátek

Přišel jsem v poledne z práce, počkal až se holky vyspí a jeli jsme na výlet. Měl jsem trochu obavy, jestli znouzecnost v podobě cesty do Dothanu bude dobře přijata, ale holky svým nadšením předčily mé očekávání. Objeli jsme část nástěnných maleb, o kterých jsem už psal, a pak jsme cestou zpátky našli obchod, ve kterém jsem holky vypustil... nakoupili jsme, užili jsme si, Verunka uprchla od stánku Starbucks protože se jí tam líbily dva hrnky. Teď jsme zahájili večerní ukládání. Vynechali jsme Barnes & Noble. Veronika o tom teď básní, zatímco ukládá Sofinku.. když je člověk svobodnej, po vejplatě, vyrazí do knihkupectví, dá si kafe, počte si, něco koupí něco vrátí do regálu...
Johanka má po mé intervenci novou barbie, protože tam chodila jak v jiříkově vidění. Nika dvoje džíny, pro mě taky jedny, navíc jsem koupil menší frisbee "aby to mohla hrát i Johanka" a Sofinka dostala autíčko na setrvačník. Všeobecná spokojenost.
Zítra: Splash. Cák.

ps. mám ještě jednu povinnost do konce pobytu.. holky chtějí na snídani do wafflárny. wafflovny? Prostě, oplatky, javorovej sirup atd.

a propos.. pokud to není "Maminko.." "Proč?" " Có?" tak je to "Dáme si závod"
V tomto případě, taková malá výsadkářsko - aeromobilní závodní epizoda. Co dodat? Snad jen
"GO! GO! GO!"

Mor a cholera..

.. mám KAŠÍLEK a RÝMIČKU. už včera ráno na běhání jsem si říkal, že mi to nějak netáhne. Přes den frkam, v noci se potim, dneska jsem na frisbee dělal jen morální podporu, a na odpoledním bbq jsem byl rád za sluníčko. Proběhl jsem obchodem a do vozíku naházel buřty, housky, plínky vodu a sušenky. Nepřijeli jsme poslední, hurá. seznamuju rodinu s lidma z práce, všichni obdivujou holky. všechny tři. mně si tam vyhlídl dvouletý syn jednoho kolegy.. podezříval jsem ho z toho, že mu jde o holky a volí jen rafinovanou cestu přes potenciálního tchána. Trochu jsme si popovídali s kolegama, Johanka mně neustále organizovala oc mám a nemám dělat... Chudinka se asi trochu nudí a trochu bojuje o pozornost, do toho se fakt potřebuje předvádět, výsledek je, že dokáže být až protivná takovým tím vlezlým způsobem. Odjeli jsme v půl čtvrtý, nechal jsem tam batoh, doufám že mi ho někdo přiveze. k večeři měla johanka hotdog, verunka taky, a já, hamburgr na hotelovém grilování. Jo, dvě bbq za den. tak jsme dobrý.
koupili jsme si pivo. Holkám se to začíná krátit, jsou v polovině výletu, tenhle víkend bohužel máme plán B, zůstáváme v Ruckeru, myslím že je vypustím na Splash, a vezmu si tam notebook nebo učení. v neděli podle nálady, počasí a kašlíku pojedeme k moři.
Tak. Fotky dělala Verunka. Já teď vůbec nefotím, naposledy o víkendu.

Moje vodní rodina...

Jeden je přiveze od moře, potřebuje pak pondělí na práci a musí to vyřešit Verunka odchytem a povinným venčením. Za pět minut dvanáct .. pardon pět odpo přicházíme do knihovny. v pět odcházíme s novou zásobou, dítě janší že nás tam zamknou. jako by jí to vadilo.. Verunka tvrdí že tu lidi nejsou tak vedle z dětí. nejsou mimo tak jako doma v Čechách, ale jsou to tu taky prostě tátové od rodin. a uvnitř plotu je to chráněná dílna... až na ty krmítka, zdravě tu živit děti asi nejde. Večer jedem do hospodo-klubu za dvě křižovatky.. Hlavně nikam ZA PLOT! Parkujeme tak, že je vidět na Splash, vodní park. Johanka okamžitě visí na plotě. Proč Proč Co co proč. Barmanka se podivuje, co že objednám pro Johanku. Mě osobně připadají dvě bulky s pečeným kuřecím a bramborou (velikosti .. adekvátní tak zhruba sedlákovi s IQ tykve..) a salátem tak akorát. Krom toho, tradičně všecho pro děti je smažený. Že by pro vychovanou čtyřletou dámu z Evropy měla radši přinést taky příbor, to ji nenapadne. Tak se připomínám když zase běží kolem švitoříc " 'vrythngx ok, guyz?" [=is everything ok, sir?]. Holky si přivezly domů zítřejší oběd, Sofinka si zazpívala s rádiem v klubu, a fascinovaně mávala bazénu a sprchám Splash.
Možná si pamatujete scénu z filmu Můj soused zabiják. Jak hlavní hrdina jede do práce a tluče hlavou o volant. Ty moje žáby..

Oklivá kočičta lhala. tohle neni Narnie

Cestou domů si holky vzpomněly, že chtějí tancovat, namátkové ladění se trefilo do Country stanice, a Johanka tančila na sedačce až domů. Původně jsem měl v plánu nějakej výlet. Zatím to spíš vypadá na Southern hospitality. spousta jídla, nepěnivý pivo, parket ze vrat od stodoly a čtverylka. EE-YAW [no to je spíš texas..] A mezitím, začnu stahovat mp3 Shaniu Twain, a cvičit chválení outfitu. prej se dneska Verunky ptala proč tatínek moc nechválí její šatičky.

"A tatínku jak se tancuje čtverylka"

Jů, moře.

Komu by se zdálo, že se Verunka moc netváří... Prej jsem jí mačkal.

Na víkend jsme vyrazili na už avizovaný výlet k moři. V sobotu ráno jsem se válel v posteli, a pak jsem tady víkendovým tempem posbíral pár svých věcí, zatímco Verunka měla zabaleno snad už dva dni předem. Zabaleno, navařeno namačkáno a zmrazeno. Cesta dolů dobrý. Bydlíme na základně letectva.. u moře, za cenu pokoje v Ruckeru tu máme polovinu dvojdomku, na recepci se mi omlouvají že mně musí dát do čtyřpostelového protože ten třípostelový není ještě připravený. cena stejná. OK. Ehm. čtyřložnicový.. domek. ne třípostelový pokoj. vybalujeme věci a chvátáme na pláž, protože Johanka má slíbený moře, Sofinka má spát a všechny mají hlad. nejdřív zajedu do přístaviště jachet, a pak teda jedu na skutečnou pláž, co tam mají. Přes celou základnu. něco jako v Táboře z Píseckýho předměstí na autobusák. V půlce Sofinka řičí.. nějak mi ty časy nevyšly. Končí to ostrou výměnou názorů a slzami v Johančiných očích, přece jen nás takhle nezná. Pokračujeme na pláž.. parkoviště, a pak šupajdíme další asi kilák a půl na pláž PĚŠKY.z toho posledních dvě stě metrů pískem. V poledne, se Sofinkou v náručí, si to Veronika asi opravdu užila.


Ale jak vleze do vody, pookřeje. obwd máme z burgerkingu, Johanka odmítá jahodovou sladkou vodičku protože je bublinkatá, a děti jdou odpočívat. Odpoledne už připraveni bereme kočár, foťák, a ostatní plážové věci a užíváme si.


Já sleduju rozchod čáslavské základny na přistání.. skupinu šesti stíhaček NAJEDNOU. To jsem u nás viděl jen jednou, na rozboru kraksny v Náměšti. Prostě, šest letadel ve vzduchu aneb ekvivalent celýho českýho stíhacího letectva. Pak před západem slunce podél pláže profrčí Hercules, a my jedeme domů na pokoj. Na koberci tam zůstávají pískové stopy za tou mou plážovou smečkou, a jedinej kdo asi pláž a šumící moře moc neocenil, je Sofinka.
Dojel jsem na pumpu koupit sušenky na snídani, holky loupí vítací bombóny z postelí, dojídáme hamburgry, a jdeme spát. Johanka v noci spadne z postele, tak jí zaskládáváme polštářema, Veronika taky nějak neklidně spí, a máme ráno. Nejdřív jedna.. od půl kdovíkolikátý, a když ji veronika ukolíbala, tak se tam začne vrtět Johanka. Tu jsem odchytl já a Veronika tak snad konečně po jak dlouhé době mohla spát do osmi.. asi. S Johankou řešíme, proč už se nemůže dívat na Ošklivé káčátko (nejapnou animaci na téma ošklivého káčátka, ve stylu Terrence a Hilla. Ústřední postavy jsou banda lasiček co si ubližujou a mezi ubližováním hledají nějakej poklad. Že jste tuhle verzi neslyšeli? buďte rádi. Vyhlásil jsem embargo). Trpělivě jí vykládám, že je tam bezdůvodné násilí a proto že jí to nechceme pouštět. Zdá se že to i chápe.
Na pláži stopujeme kraby, chytáme malýho na suchu a studujee velkýho v příboji, Johanka se nebojí vln, a už cestou k pláži mi říká, že půjdeme do vln že se vůbec nebojí protože je nejstaečnější holčička na světě a že ve školce se budou divit. No bodejť.


Sofinka ochutnává písek, a mušličky, Sofinku ochutnávají místní jedovatý hovadice, a my jedeme ochutnat krevety. Hledejte hospodu po paměti. Tak aspoň holky vidí Bayou, místní zátoky kde moře přechází v močál. Z auta, naštěstí.
"Tatínku, proč je tu namalovanej ten žralok a krokodýl?"
Hospodu (tu správnou a prověřenou) nakonec najdu, s křížkem po funuse mi dochází jak na to s pomocí GPS, a pak jedeme opět hledat. tentokrát místo kde jsme posledně parkovali na obecní pláži. zaparkoval jse mnakonec jinde, takže na konci plážování trochu boojujeme se sprchama, ale dopadlo to dobře. Cestou domů kupujeme zmrzku, vypustíme maminku v obchodě s oblečením, Johanka tam běhá a hledá co by mamince slušelo, cestou zpátky tak dlouho hledám hezkou pumpu až veronika nakrmí sofinku za jízdy. Půl hodiny před koncem cesty se v Dothanu už podruhé pokouším málem přejet jeden nelogický ostrůvek uprostřed odbočovacího pruhu. Výslednou myšku odměnil Jeep za mou kvílením brzd a troubením. Mávám v omluvu a jedeme dál , do Ruckeru přijíždíme v půl osmý večer. Z kufru půjčené Toyoty vyhazujeme naše pískoviště, myjeme děti, zjišťujeme co si kdo spálil, a jdeme spát.

ps. jo, a na obludy už zase vedu já...
obludu nejpodivnější jsem vyhrabal kyblíkem v písku z příbojové zóny, nějakýho garnáto-rako-mimozemšťana. Nejdřív dělal mrtýho a když mu Johanka hodila lopatku písku na hlavu, tak se do toho zavrtal. Fotku nemám.

No a druhá obluda nejobludovatější:

Včera jsem si vzpomněl, jak jsme Johance chystali pokojíček. Byla ještě malinká, a jestli se pamatuju tak ještě nemluvila, jen čičí, a znakovala slona. Chodila pořád dokola okolo zdí a kochala se těmi obrázky. Jak byla zklamaná když jsme to přemílili bílou a okrový náčrt skoro zmizel. A pak jak vodila všechny a ukazovala kolem dokola co tam má. i před spaním jsme obcházeli obrázky.
Volali nám z vodáren.. že nám nechávali lísteček a nikdo není doma. v půl druhý ráno místního času to opravdu potěší. Pak jsem nemohl zabrat, chvíli jsem se snažil pustit si z počítače mp3, pak jsem to vzdal, a kupodivu i usnul. Veroniku denně bombarduju tím, co by mělo smysl u nás zavést. Ne doma. v práci. Ona trpělivě kýve, souhlasí nebo se diví, že to či ono u nás nefunguje. Podařilo se mi zamluvit nám pokoj v Panama City, tak pojedeme v sobotu ráno k moři. Holky se těší.
Mají taky štěstí na místní faunu, Veronika tu vyčíhala kudlanku, a pak našla motýla, na jakýho bych já u živejch plotů mohl číhat do nekonečna. Těší mně, že Sofinka na mně nezapomněla, řehtá se, a už jí Veronika naučila i mávat. Plíží se kolem po zemi, a všechno studuje.
Každý večer a každé ráno si uvědomím jaká je to paráda mít barák, kde neslyšíš štěkat cizí psy, nebudíš děti vodou v umyvadle (jak směšnej proti tomu je špatnej pocit když se po ránu plížíš přes dětský pokoj do chodby).
Je poledne, a všechny holky spí.

Ostuda?

Přihlásil jsem holky -teda jenom Veroniku- k pobytu na základně. Mrňousky ne, protože nejsou v rozkaze a to je problém. ti moji malí teroristi. Sofince už jenom koupíme malý ACU (místní "digitální" maskáče) a bude se infiltrovat úplně v pohodě, plíží se jak ruskej spojař. jen tu cívku drátu na záda jí dát.
Chtěl jsem holky vzít do restaurace. vybral jsem japonskou, grill bar-sushi. Nejdřív jsem pletl maki s mahi, pak jsem četl fried a myslel jsem frozen,... pak jsem se snažil johance objednat džus, skončili jsme u vody, protože všechno má bublinky. mojí kolu bez bublinek johanka nechtěla, když jsme ji donutili, tak to pak vyprskla. maki jí chutnalo, a bylo jedno jestli to jíme vidličkou nebo hůlkama. myslím že naše rozlomené hůlky si tam buď vystavili jako raritu, nebo to hodili na hromadu k ostatním produktům kulturních ignorantů. Mimochodem, rukám opáleným podle trička tu říkají farmer's suntan. farmářovo opálení. No co. tak jsem redneck, vidlák.
Taky se nám povedlo nahřát překapávač na kafe, veronika hřála vodu na oběd, a překapávač stál moc blízko. teď je tma můj otisk. ÁÁÁ. ale je to dobrý, zatím aspoň nevypadá jako to plastový autíčko MB, co bylo u babičky vratišovský..

Jet lag

Je čvrt na deset večer alabamskýho času, čili čtvrt na pět ráno v Evropě. Všechny holky už tvrdě spí. myslím že dneska na ně obravdu tvrdě dolehla pásmová nemoc neboli jetlag. Nejvíc asi na Sofinku, která se prostě rozhodla že ve dvě (sedm doma) je skutečně optimální čas na to aby totálně vytuhla. Johanka ji následovala, a Verunka se připojila v šest večer místního krátkým odpadnutím. Včera v autě to vypadalo trochu jinak :) Já po osmi hodinách řízení jsem měl večer chuť tak akorát na jednu plzeň a postel.
Dneska jsem seznamoval holky s Alabamou a místní základnou, trochu jsme se prošli, Johanka mně pocvičila v otcovských povinnostech na děském hřišti (eště tady a támhle a dělěj užnechci a ...) Sofinka udělala chybu a vzala mně na milost (kterou přehodnotila poté co jsem se ji zákeřně dvakrát pokusil utopit v místním bazénu s odporně ledovou vodou 25C.) Snažíme se především děti přeřídit na místní čas, takže jsem dneska dost spali.. a budili, aby to vyšlo na normální bedtime v sedm večer. podařilo se, uvidíme, jak to bude v noci. verunka vytuhla v půl devátý. no divte se jí když včera v letadle nespala. Mimochodem - díky GPS jsem viděl místa v Alabamě .. no Železná ruda hadr. prostě, konec světa u státní silnice. cestou zlátky jsme si neseděli.. když mně někam navedla, tak začala přepočítávat, za což si vysloužila několik vět jako " to je debil". Spolužáci byli nadšení z toho že mi konečně přijede rodina, velitel kurzu si asi upřímně oddechl, když jsem mu v půl desátź poslal zprávu že jsem zpátky ve fort ruckeru s rodinou v pořádku. Kdyby věděli zač je toho loket na D1, tak by to viděli jinak. Pocvičil jsem Inda na pumpě.. platí se tu předem. i kartou na stojanu. pak jdu na pumpu, že chci zaplatit.. no nakonec jsme se dobrali k tomu že mi vlastně stačí nějakej účet.
Verunka valí oči na místní plastový království. byli jsme na rodinným nákupu potravin. plastová taška a tři kusy jídla. "já to nechápu". Nad to, pani plastová taška napokladně džkovala že jsem jí dal jen dolar za našich deset tašek, čůza. typ jak v Táboře na vlakáči v nonstopu.

přesunuli jsme se do jinýho bytu.Vyznačuje se tím, že je tu zima. Já chudáček malý, po ránu vstanu ( vzbuzen biorytmy svých středoevropských dětí..) a je mi zima. protože i když máme klimošku vyplou, okolní byty chladí a tak tu máme 80F. Otevřel jsem okno, otevřel jsem dveře.. pořád zima. Možná mělo pátý patro něco do sebe. Holkám je vedro. potí se i když spí jen pod prostěradlem. Je už půl desátý, a všechny spí v pohodě.

áme půjčený " malý auto" .. toyotu corollu, rv2010. najeto 13220 mil. 22000 km. Myslím že bych to zkousnul i doma. Nemá tempomat; za benzín jsem zaplatil za třičtvrtě nádrže něco přes dvacet dolarů. myslím ež mileage /miles pergallon/ budu mít někde kolem třiceti mil nagalon. shrnuto a podtrženo, za benzín tu platím polovinu nebo spíš třetinu toho co doma. na kilometr.
Obdivuju řidiče dálkových autobusů. [ukazuju prstem] Jojo, i tebe, tati.

Verunka odpoledne volala skypem s našima, měl jsem slabou chvíli a spal jsem tu na gauči. nakonec jsme skypovali všichni, protože se vzbudila i Sofinka.

Čtvrtek. D-1

Zítra přiletí holky. Dneska jsem vyzvedl auto, zítra ráno do něj nahážu všechny svoje propriety, přesunu se na guest house, a v poledne jedu do Atlanty. Držte mi palce, a hlavně holkám, ať se mi v tom širým světě neztratí a doputujou tam, kam chtěji.
Jinak to mám jako malej nácvik na odlet v listopadu. SKoro by mi to ani nevadilo, kdyby to bylo doopravdy. No, teď to bude lepší, s holkama :)

pondělní demotivátor

Cože, já a nahrazen velkým, výkonným strojem? No teď teda chápu jak se cítil tvůj ex přítel..

["UNC" neboli bobCAT od firmy CATterpillar]

Bude dlouhá noc

Původně jsem dnešek chtěl proflákat na pokoji. Ale včera se ozvali Marcel s Filipem jestli s nima nechci jet v pondělí k vodě. Paráda, lepší válet se u moře než na gauči. Sbalil jsem si fidlátka, šnorchl, opalovací krém.. a vyrazili jsme.Moře parádní, potápěcí brejle se mi rozbily, našel jsem mušli jako dlaň.. a mám břicho jako kreveta. vařená. Opalovací krém prostě místní slunce nedává. Přimáznul jsem si záda, protože jsem měl pocit že je cítím. břicho neříkalo nic. takže teď mám břicho, holeně a nárty pěkně červené. Juhů.
Vyfotil jsem pár nových motýlů, a vyzkoušel GPS. Na pokoji jsem nechal bordel, protože jsem nečekal že ve svátek bude fungovat pokojská.. fungovala.

Dneska jsme byli na výletu.. Když jsme popisovali spolužákům, kam že to jedeme o tomto prodlouženém víkendu, Jenny poznamenala, že to je skvělé, a že jsou i jiná místa, kde prodloužený víkend trávit. No co, MY jedeme do DeFuniak Springs na Floridě.
Město založili před dávnými časy (+-1880) nějací průzkumníci, na břehu kruhového jezera. Dodnes se tam dochoval neuvěřitelně kompletní set autentických staveb, z nichž některé mají -považte- i SKLEPY! Jinak jsou to klasické novo? viktoriánské haciendy ze dřeva a šindelů.
Hlavní ulice vypadá v jednom směru takhle


a v druhém takhle

Navštívili jsme několik obchůdků, z nichž některé byly otevřené speciálně kvůli ním (je krize, tak tu třeba cizinci něco utratí). Začli jsme v úžasném obchodě s rukodělnými výrobky jako jsou patchwork deky, a tak.



Dvakrát jsme obešli blok, zašli do knihkupectví.. a do (bez ironie) zajímavého obchodu, který myslím naplňuje význam v Čechách svého času populárního a zprofanovaného slova KOLONIÁL. Tvrdé bonbóny, plechové hračky, hrnce, suroviny, čaje.. a POUZE papírové pytlíky na zboží. Jo, a funkční telefon, o kterém paní prodavačka řekla "Ten je starší než já". no asi tak tři roky po tom, co to pan Bell prvně předvedl. Chtěl jsem tam koupit Sofince plechového růžového králíčka, jenže byl na drátě se dvěma dalšíma a svorně skákali.. no jako ta plechová žába u babičky na Vratišově. Tak jsem koupil lékořicové bombóny, a jedny další. lékorky pro mně a ty druhé pro Johanku a Verunku.



Pak jsme šli do místního hotelu, kde jsme dostali cookie, vodu, a přednášku o tom, jak původní zednářskou lóži citlivě zrenovoval manželský pár původem z Texasu, hledající klid maloměsta. Jeden pokoj je ve stylu Art deco, další Safari, další Francie... Pro jedny "pro každého něco" pro druhé "kýč ad ultima". a jdeme dál.




Teda.. jedeme. Autobusem objíždíme kolem jezera, a stavíme u knihovny. Knihovna se chová jako knihovna Neviditelné univerzity - podivným zakřivením prostoru do Moebiova 3D prstence zvládá mít uvnitř víc prostoru než kolik pohlcuje při pohledu z venku.




No co.. knihovna, od slova meče.

Projíždíme kolem historických domů, a přijíždíme k muzeu. Muzeum je u kolejí, v budově bývalého depa (no česky spíš nádražní budovy). Další artefakty .. střepy po indiánech, šaty paní starostové, povoz osadníků s předměty denní potřeby.. klasika tesně po indiánských válkách, 1920 :)






Jezero. Kachny dvě. Aligátoři nula.



Jedeme na oběd. A pak do víno.. továrny. Jak se řekne česky továrna na víno? Americky vínárna. Výzdoba jak na jednom domečku na Slovanech za tratí směrem dolu do Božkova o Haloweenu.. nebo kdykoliv jindy. Umělohmotná a kýčovitá. Snad jen ten Bacchus se Satyrem coby pohanští bůžkové chybí. Bobule se tu sklízí kombajnem. Keře se stříhají samochodným křovinořezem. Kroutí se mi prsty na nohou.

Mají sedmnáct druhů vína. z toho tři suchá, tři polosladká, zbytek sladký. dvě sherry. Ochutnávka... upřímně.. brr. Merlot a Cabernet Sauvignon mají divnou jakoby rybí pachuť, polosladká vína jsou sladká, sladká s názvy Rybíz a Borůvka radši ani nezkouším. Sherry mně trochu zaujalo, ale nakonec jsem odhodlán nekoupit nic. Při ochutnávce nekvašené štávy nám dochází.. Oni to nedělají z vína. Jdeme se podívat na "vinohrad" studujeme bobule, a Filip to lakonicky uzavřel "No mně to připomíná jostu." Prostě, tady na jihu dělají víno z nějakého popínavého bordelu, co se teď na podzim stále vesele šlahouní a pne a plodí bobule s želatinovým vnitřkem. No, tohle vysvětluje ty kombajny. Už je vidím jak jezdí po vinohradu na Pálavě. hehe.





Asi nejhezčí okamžik byl ten koloniál. To byl obchod kde by se líbilo holkám.
Jo, a koupil jsem si knížku o tom jak se připravoval film Království nebeské. $9, nekupte to!

Mimochodem, v říjnu tu budou mít rybízobraní, včetně lisování šťávy nohama. Kolega Američan co tu s náma dneska byl hned, že u toho musí bejt, že si to chce zkusit. Tak jsem na něj špitnul, že to lisování je ženská práce, že jsou k tomu třeba hezký nohy a ne hňápy jako má on.

Na další mou vtipnou poznámku v reakci na "populárně naučné" dýchánky, které tu mají tradici od dob založení města.. Možná jsem si to blbě vysvětlil, ale Joe nám povídal, že to bylo Viktoriánské, Coed, a dnes že už to nemá ten původní náboženský tón.. Já na to, že kombinace Viktoriánské, Coed a těch nevyřčených uvozovek upopulárně naučné zní docela sexy.

Slovníček.
Viktoriánské - upjatost, šaty od krku až po zem, korzety, cylindry, kolonie, paraplata.
Coed - společná výuka chlapců a dívek.

Prostě se mi vybavil Oscar Wilde, a kombinace Jeseníku s Floridou ve formálně upjaté, sexuálně frustrované Americe.

Nesklidil jsem se svou poznámkou (bez vysvětlivek) pražádný úspěch. asi jsem tu už dlouho.

Když se policejní drogový pes Hercules onoho dne vracel z průzkumu pole starýho Grega, policisté věděli že pátrání bylo úspěšné.