Pondělní demotivátor

Na tohle se musí jinak. Musíš myslet kreativně.

[původní popisek se těžko překládá. Používají tu sousloví "thinking out of the box", myslet mimo krabici, ve smyslu mimo obecně používaná dogmata a postupy. krabice->koule]

Sobota. Plains

Jedeme do městečka Plains, rodiště a bydliště expresidenta Jimmyho Cartera. Ehm. Slušně řečeno, obydlená zatáčka. I když tady v tom případě, spíš obydlená rovinka na rovině. Prostě Plains. Mimochodem, slovo plain taky kromě pláň znamená jalový, nijaký, jednotvárný.

Továrna na ..buráky.. panu Carterovi patřila. za dobu prezidentování ji nechal ve správě společníků. Když doprezidentoval, továrna byla na mizině.


Buráky jsou tu všude. V bývalé škole mají muzeum pana prezidenta, paní prezidentové a místní paní ředitelky, která dětem říkala "Učte se, koneckonců tady v lavici může sedět budoucí pan prezident!"


Vzpomněl jsem si na první třídu. A druhou taky. Jojo, sloučené třídy, ani stejně staří lidé z města to prý neznají, říkala Eva Mindlů Vondrášků.


A kdo se nebude učit, ten dostane.


Farma za městem, střed světa pro malýho Cartera. Ve srovnání s farmou bylo prý Plains velkoměsto :)


Kuchyň. Dům a přilehlá farma je dneska státním majetkem, historic national site. Je to zrekonstruováno do začátku století, když tam Carterovi žili.


Rádio na baterky (doslova), piáno a sofa v obýváku.


Byl to ten slavný den kdy k nám byl zaveden...
...ehm. větrem poháněný vodojem. a tím pádem i samospádem tekoucí voda.


Kovárna. hahaha.


Nostalgie. Vzpomínal jsem kde všude se stejné a podobné stroje válí ve Vesci, Vratišově ...


Bavlna. Co do počtu obhospodařované plochy, 50 procent produkce státu Georgia. Ne Gruzie, neplést.


Takhle ta tobolka vypadá po uzrání. Na farmě rostou chilli papričky, sladké brambory, třtina, bavlna, buráky, pekanové ořechy...

Říkal jsem buráky?

Na hotelu o kus dál, městečko Amerikus. Tady jsou i zděné několikapatrové budovy. Časopis na pokoji se zaobíral hračkami pro bohaté muže. Zbraně za 12 tisíc a víc. USD. jak jinak.

Na začátku století to ještě nebylo podnikatelské baroko. Pro znalce Pratchetta, hotel tak trochu vypadá jakoby ho navrhnul stejný architekt jako Neviditelnou univerzitu, Šílenej Johnson. Mimochodem, prý tu straší.

Pohled z druhého patra do přízemního lobby. Šel jsem brzo spát, po jednom pivu a hodinové četbě. v devět jsem už nad knížkou usínal, zavřel jsem ji, zalehl a ráno vylezl v osm. Verunko promiň :)
Neděle. Nedaleko městečka Americus byla kdysi dávno vesnice Andersonville. Byla to taková díra uprostřed ničeho, že ji Konfederační plánovači vybrali jako ideální místo pro zajateckej tábor. Protože (tak jako v každé válce) obě strany veřily, že "do Vánoc budou doma", tak nikdo moc tábory neplánoval. koneckonců, zajatci se měnili výměnou za slib že už nebudou bojovat. Jižani to ale občas nedodrželi, a Seveřani měli převahu v human resources. Tak se stalo, že když tenhle tábor založili ve čtvrtém roce války, byl pro osm tisíc lidí, přičemž v něm bylo zavřeno až třicet dva tisíc lidí. Byla to pět metrů vysoká ohrada s jedním potokem coby zdrojem pitné vody. Žádný budovy. Prostě takovej koncentrák. Stravy málo, protože tábor byl sice uprostřed farem, ale v tý době už na farmách de facto poraženého Jihu neměl kdo pracovat.


"Národnostní menšina" při rádoby vtipné fotce právě upustila svůj mobil. Soše vězně u nohou teče potok. "To vás Pámbů trestá že se nemodlíte!" Teda, že se modlíte, ale špatně a že si děláte srandu z věcí který nejsou ani trochu srandovní.


Stromy okolo na tom místě nebyly, byla tam prý holá pláň a farmy. Smrad z tábora byl cítit až v patnáct kilometrů vzdáleném městečku Americus.

Velitele tábora po válce zajali, soudili a odsoudili. De iure za Spiknutí a Vraždu. De facto za to že odmítl svědčit proti prezidentu Konfederace s tím, že coby elitel tábora plnil rozkazy nadřízených.

Poslední úplněk v Alabamě

pátek navečer. Příští úplněk už budu zdravit s holkama doma v Čechách.

Fotoeditorial

Amerika

Čekání na delfíny

Žraloci

Kolotoče

Hurá

Nás tady nechali

..když to uveze tamtu holku, tak mně taky..

Nechte takhle v čechách foťák a dítě

Kabinka se otáčela, celej kolotoč se točil a jel nahoru a dolu

Malý kafe, střední kafe a sorbet

Rodina ze střední Evropy si povinně jde šáhnout na opravdový sněholed

Běluhy nechtěly plavat. Měly .. jiný starosti. Díky tomu jsem pak billboard na osobní kontakt s běluhami viděl v trochu jiném světle.

Modelky

Hlavní ulice jedné části Disneyworldu - Království. Už máme za sebou odfocení Sněhurky

Ariel. Mami to je jasný, má červený vlasy přece...

Kouzelný koberec. Myslím že nahradil ty obrečený labutě

Švýcarský Robinson, rodinný strom

Jasmína

Popelka

Belle.. [Kráska a Zvíře]

Ještě jednou

Růženka

Slibuju slibuju a nepíšu.

Minulou středu jsem odvezl holky. Ve čtvrtek jsme měli bitvu, já nelítal, protože jsem nebyl na plánování. Tak jsem kibicoval u bezpilotního prostředku. Pátek byl volnej. Sobota rodeo. Neděle volno, Pondělí volno, slavil se tu Kolumbus. V úterý jsme plánovali další misi, ve středu do dostaly naše podřízený jednotky, ve čtvrtek se to lítalo. V pátek byl Iron Aviator, něco jako trojboj, akorátže čtyři disciplíny. Já jsem za náš tým běžel. předběhnul jsem i svoje plíce. Čas kterej mi naměřili by asi byl světovej rekord, takže jsem to odignoroval. Dvě míle za devět a půl minuty prostě zaběhnout nemužu. myslím že i dvanáct minut by byl hodně dobrej čas, a víc by odpovídal tý prodlevě co jsme tam měli mezi mnou a plaváním. Byla to zábava. odpoledne, sobota, neděle, telefony domů, rozčilení z toho jak neschopný jsou v servise MSI když tam určí závadu tam kde vůbec není... Opět slibuju našim že dám na blog fotky holek z disneyworldu. Snažil jsme se učit na tu písemku co budeme psát příští úterý a středu. Dneska jsme kvůli tomu měli ještě doučování u majora doma, spojený s bbq. Nevím proč tu všichni tak ujíždějí na mletých hamburgrech a párcích. Grilování u nás doma, to je jiná káva.Zítra zase bojujem, mělo by to být ale víc zábava, protože to je míň plánovaný. Asi nás všechny sestřelí. Jupí.

Rodeo

Tenhle víkend je v Americe dlouhej, slaví tu Columba. Kryštofa, samosebou. Takže mají volný pondělí. V podstatě jsme měli volnej i pátek a já to využívám k dospání. Jen v pátek večer jsme jeli s IMSO na rodeo na Floridu. Zajímavá záležitost, řekl bych etnická :) těžko to přirovnat k něčemu co máme doma.. Máma podotkla že ví o co jde že to bývá u nás v televizi a ve westernových městečkách.. No tak to není tak docela pravda. Ano myslím si že každý ví co slovo rodeo znamená, ale ono to není jen o dění na ploše ale o celé události. Už při příjezdu jsem všímal holek které se u nás procházejí po obchodních centrech, jak tady sedí kobyle na hřbetu jako by se nechumelilo (ne že by snad jo) a koukají přes plot směrem na hřiště-jízdárnu. Diváctvo bylo zvláštní - všichni bílí, a skoro všichni normální BMI. Nezbytné úvodní ceremoniály jako vítání vlajky, svoboda vyznání a "modleme se k Ježíšovi" v jedné větě, Star spangled banner ve vícehlasém vokálním provedení, spratci co si nesundají širák ani při motlitbě ani při hymně, a nejvíc koní na jednom místě co jsem kdy viděl. na koních, nejrůznější lidi, maí velcí, tlustí tencí.. litoval jsem že nemám zápisník a tužku abych si mohl psát postřehy. Slečna která zjistila že top bez ramínek není to nejlepší co si může vzít k jízdě na koni (asi si to dokážete představit.. nahoru dolu nahoru dolu...). Jízda na koni, jízda na býku, jízda kolem barelů, lasování telat. žádné pivo. Trochu jsem měl pocit jako onehdá v Jeseníkách na dožínkách. A líbilo se mi to. mimochodem, nikdy bych nečekal že se budu v americe bát že se na pokoj vrátím smradlavej od kobyl. No naštěstí jsem nijak dramaticky nenačichl. Až na to modlení mi to přišlo jako fajn vidláckej večer. Cestou jsem si všiml několika domů co měly na zdejší poměry atypicky vysoké sedlové střechy.. připomněly mi chalupy co jsou na Rejvízu a obecně po Sudetech. zbývá mi asi čtyřicet dní. Těším se domů, na náš barák, naši zahradu, a na rodinu.

Dlouho jsem nic nepsal. Minulej víkend jsme s holkama strávili v Orlandu na Floridě. V pátek jsme tam cestovali, v sobotu jsme byli v Mořským světě, a v neděli v Disneyworldu a na cestě domů.
V pátek jsem operativně zajel na pumpu, nabral benzín, koupil popkorn, piškoty, redbull, a další drobicí věci, a pak jsme vyrazili. po hodině začlo shrekovské už-tam-budem-pop? Óm. Verunka cestou postupně odtajňovala náš nedělní cíl, o kterém johanka neměla potuchy. Poté co jsme jí vychválili jak tam budou princezny a víly a kolotoče, se rozplakala, že tam nebudou labutě z poutě v chotovinách. dojeli jsme celkem pozdě v noci, hotel měl jednu vadu, oproti obrázkům jsme na posteli neměli disneyovské plyšáky. V sobotu Seaworld, včetně onoho obřího prolejzačkovýho centra. zkoušeli jste někdy lézt v sítích v pantoflích? úžasný. Měli jsme tam několik scén s tím kam chce Johanka a kam chceme my, ale nakonec myslím všechno dobře dopadlo. Sofinka mi vymáčkla slzu z oka svým zájmem o ryby a žraloky. je moje, i když je blonďatá :) Kolem poledne hrozná situace, rodina má hlad. Jestli jste nikdy neměli na procházce v zábavním parku s sebou hladovou lvici, mužu vám půjčit Veroniku. Kosatka Shamu měla štěstí že její bazén má 11 stupňů, jinak by kosatka dokosatkovala. odtáhl jsme rodinu ke krmítku k tučnákům, posledních 500 metrů VEronika s kočárem jela tryskem. Koupil jsme dvě housky s bbq pork, což je vepřové dušené do měkka až se rozpadá, a jednu housku s kuřecím steakem. Johanka do toho rafla a byl problém. bylo to poměrně pálivé. Johanka má jeden nepěkný zvyk.. perlivé nápoje a pálivá [kořeněná] jídla bez rozmyslu vyplivuje pod sebe. tentokrát to chudák musela spolknout. Pak se sofinka pokadila během přebalování a tak. Zajímavý postřeh, čím tlustější američanka, tím víc se považuje za muzikální osobu stvořenou k tanci. No když se vám na ulici rozhoupe metrák sádla při zvucích samby...
Neděle a disneyworld. "A neodjela nám ta pouť?" Parkování s naváděním, prdlavý traktorovláček nás veze na metro do disneyworldu, a hned za vchodem jdeme do fronty na Sněhurku. Chívli nám trvá než vyhrabeme dětské duše zpod nánosu cynismu a antikomerce, Sněhurka tatínka komentuje se slovy že když se nechce vyfotit že je Bashful.. já myslel že to je bručoun a ono zatím Stydlín. Pak chvíli nervózně bloudíme po kouzelném království a hledáme kudy kam, to že mám mapu nikoho nezajímá.Postupně se osmělujeme, a johanka jela strašidelný zámek hned dvakrát, poprvé se mnou, a podruhé s maminkoku, aby se maminka nebála.
Po sněhurce zvládáme odchytit Ariel (poznala ji Johanka, protože má rudé vlasy.. Veronika ji chybně určila jako tu nohou z pohádky Princezna a žabák, přestože nebyla černoška) a na druhý pokus Jasmínu. Navečer jsme našli foticí centrum, a já vystál nejdřív jednu frontu na popelku (což byl primární cíl) a Belle a Růženku, a pak jsme si to dali znovu na víly. K Větrnici se Johanka nejdřív moc neměla protože je přece zlá, ale nakonec jí objala až Větrnice valila oči. A pak, tradá, zpátky do Alabamy. Cestou to bylo takové posmutnělé, poslední výlet a před náma už jen balení a letiště. Tak jsem nám to zpestřil hledáním krmítka na dálnici, ze kterého se vyklubalo projetí jedné mýtné brány navíc. prostě jsem netrefil sjezd.