Dlouho jsem nic nepsal. Minulej víkend jsme s holkama strávili v Orlandu na Floridě. V pátek jsme tam cestovali, v sobotu jsme byli v Mořským světě, a v neděli v Disneyworldu a na cestě domů.
V pátek jsem operativně zajel na pumpu, nabral benzín, koupil popkorn, piškoty, redbull, a další drobicí věci, a pak jsme vyrazili. po hodině začlo shrekovské už-tam-budem-pop? Óm. Verunka cestou postupně odtajňovala náš nedělní cíl, o kterém johanka neměla potuchy. Poté co jsme jí vychválili jak tam budou princezny a víly a kolotoče, se rozplakala, že tam nebudou labutě z poutě v chotovinách. dojeli jsme celkem pozdě v noci, hotel měl jednu vadu, oproti obrázkům jsme na posteli neměli disneyovské plyšáky. V sobotu Seaworld, včetně onoho obřího prolejzačkovýho centra. zkoušeli jste někdy lézt v sítích v pantoflích? úžasný. Měli jsme tam několik scén s tím kam chce Johanka a kam chceme my, ale nakonec myslím všechno dobře dopadlo. Sofinka mi vymáčkla slzu z oka svým zájmem o ryby a žraloky. je moje, i když je blonďatá :) Kolem poledne hrozná situace, rodina má hlad. Jestli jste nikdy neměli na procházce v zábavním parku s sebou hladovou lvici, mužu vám půjčit Veroniku. Kosatka Shamu měla štěstí že její bazén má 11 stupňů, jinak by kosatka dokosatkovala. odtáhl jsme rodinu ke krmítku k tučnákům, posledních 500 metrů VEronika s kočárem jela tryskem. Koupil jsme dvě housky s bbq pork, což je vepřové dušené do měkka až se rozpadá, a jednu housku s kuřecím steakem. Johanka do toho rafla a byl problém. bylo to poměrně pálivé. Johanka má jeden nepěkný zvyk.. perlivé nápoje a pálivá [kořeněná] jídla bez rozmyslu vyplivuje pod sebe. tentokrát to chudák musela spolknout. Pak se sofinka pokadila během přebalování a tak. Zajímavý postřeh, čím tlustější američanka, tím víc se považuje za muzikální osobu stvořenou k tanci. No když se vám na ulici rozhoupe metrák sádla při zvucích samby...
Neděle a disneyworld. "A neodjela nám ta pouť?" Parkování s naváděním, prdlavý traktorovláček nás veze na metro do disneyworldu, a hned za vchodem jdeme do fronty na Sněhurku. Chívli nám trvá než vyhrabeme dětské duše zpod nánosu cynismu a antikomerce, Sněhurka tatínka komentuje se slovy že když se nechce vyfotit že je Bashful.. já myslel že to je bručoun a ono zatím Stydlín. Pak chvíli nervózně bloudíme po kouzelném království a hledáme kudy kam, to že mám mapu nikoho nezajímá.Postupně se osmělujeme, a johanka jela strašidelný zámek hned dvakrát, poprvé se mnou, a podruhé s maminkoku, aby se maminka nebála.
Po sněhurce zvládáme odchytit Ariel (poznala ji Johanka, protože má rudé vlasy.. Veronika ji chybně určila jako tu nohou z pohádky Princezna a žabák, přestože nebyla černoška) a na druhý pokus Jasmínu. Navečer jsme našli foticí centrum, a já vystál nejdřív jednu frontu na popelku (což byl primární cíl) a Belle a Růženku, a pak jsme si to dali znovu na víly. K Větrnici se Johanka nejdřív moc neměla protože je přece zlá, ale nakonec jí objala až Větrnice valila oči. A pak, tradá, zpátky do Alabamy. Cestou to bylo takové posmutnělé, poslední výlet a před náma už jen balení a letiště. Tak jsem nám to zpestřil hledáním krmítka na dálnici, ze kterého se vyklubalo projetí jedné mýtné brány navíc. prostě jsem netrefil sjezd.