Sníh

Stejně jako zbytek republiky, i náš "village green" zapadal sněhem. Už z večera chumelilo, takovým tím nenápadným způsobem, a ráno byla zahrada pod peřinou. Paráda.. nemusíme shrabat listí. Doma jse musel konečně zlikvidovat kufry. Odnést na půdu, přinést krabice s oblečením pro mrňousky.. Máme nové závěsné květináče.. Už jen dodat chvojí. Bohužel dneska to neklaplo. Vyrazili jsme s Johankou, protože původní plán rodinného pochodu neklapnul. Dvě hodiny jsem uspával Sofi (no- aportoval dudlík a ukládal Sofii do postýlky). Verunka spala, a Johanka běhala sem a tam že jí nehrajou pohádky v rádiu. Áááá. Pak jsme došli na kopec a vzdali jsme to, protože byla opravdu kosa a hlavně johanku zábly tlapky. Ne, nebylo žádný "ale já mám bačkůrky". Zato vlněný rukavice nejsou kompatibilní se sněhem. No, chudinka měla ty packy opravdu studený. Já se snažil odmontovat kus Felicie.. mám tam poslední šroubek, kterej mně fakt dostal. je schovanej, není na něj vidět a nedá se za něj vzít klíčem- vadí mi tam převodovka. Asi půjde ze skály. (Kecám. To půjde).
Vynesl jsem jednoho z nových ancistrusů. Byl ve vstupu filtru.. nevím jestli ho to vcuclo před nebo po smrti. Kreveta poslední dobou na světlo nevylézá.. Takže dominantním prvkem akvária jsou mečovky. Rozebral jsem topítko. Vysuším to a zalepím silikonem. Nechápu jak to mohlo být IP 68.

Ten starej

Šel jsem si do Zverimexu koupit odkalovací zvon. Přijdu k pultu, a slečně povídám "potřebuju odkalovací zvon, nepotřebuju ani skleněnej, stačí plastovej."
"Myslíte tenhle rohovej? S hadicí?" - ukázala mi škatuli do který by se schovala filtrace pro bazén.
"Ne bez hadice, stačí mi úplně obyčejnej"
"Jo vy asi chcete ten starej!"
"Jo, stará škola. To je on." Třímajíc kousek známého plastu za třicet korun jsem se vítězně zeptal.. "Copak se na tomhle dá něco zdokonalit?"

No asi jsem starej.

Šílenství

..dostihuje různé lidi v různých dobách. Mou manželku dohnalo někde mezi třetím a čtvrtým výročím. Do té doby si odmítala přiznat, že je závislá. Jo. Závislá. Nehledě na denní hodinu, počasí, a konstelaci hvězd, jak ucítí vhodnou situaci, neomylně vyrazí, přes mrtvoly a nehledíc na ztráty. Zabaví čepice a bundy, skočí klidně do dřeváků, hlavně že má... správné slunce a klíčovou perspektivu, dramatickou kompozici a nebo prostě jen kontrast barev. Nechápavý čip foťáku co neumí zobrazit starorůžovou jako starorůžovou ji vytáčí k neuvěření. No, prostě, miluju jí.

Domácí koníčky

Konečně jsem zjistil, proč holkám vypadávala elektrika v obýváku. Topítko v akváriu odešlo na věčnost. Naštěstí ssebou nevzalo ryby ani holky. Prolínala do něj voda a tak zřejmě když seplo, tak zkratovalo a vyhodilo jistič. Paráda, aspoň vím, že ten jistič funguje.
Před odjezdem jsem schoval před VErunkou odkalovací zvon. Nevím kam. A už bych ho celkem potřeboval.
Babička se nám rozvášnila, a tak máme teď doma ne jednoho, ne dva ale čtyři draky na pouštění. Už jsou na půdě.
Verunka má nachystaný závěsný košíky na kytky.. čeká mně vrtání, hmoždinky atd.
Plavání už má mjen jako pasivní sport.. Johanka plave sama, a se Sofinkou plave zatím Verunka. Tak jsem si aspoň dal hledání klíčů od auta po tmě. Vzpomněl jsem si na tátovu oblíbenou scénku, "aluminiový klíček".

Tolik telegrafické zprávy z Kyšic.

Jetlag Zombie

Ze soboty na neděli mi zavolali iiohledně dnešního dovozu zavazadel. v jedenáct večer, možná půl dvanávtý. Nevěděl jsem jakou řečí odpovídat, nevěděl jsem v jakým časovým pásmu jsem, a sotva jsem se odpotácel z ložnice abych svým blabolem nebudil holky. Pak jsem z toho byl tak paf, že jsem se nemohl usnout. Tak jsem odešel do obýváku, dokázal, že závada nebyla na našem přijímači a pak jsem dokoukal druhou polovinu Alexandra Velikého. Taky Třináctou komnatu. Kdysi v noci ze soboty na neděli bývala Noc s Andělem. Dneska už tam je jen jakési Sešli se.. country variace na Sejdeme se na Vlachovce. Tak jsem si pustil mp3 a usnul na gauči.. Ráno mě vzbudili holky.. snažím se odplížit do ložnice, že si ještě aspoň hodinku pospím, když je teprve .. OSM? Ty hodiny na troubě.. a zdi.. a počítači jdou asi špatně. Tak jo. Kafe, snídaně a jedem.
Odpoledne jsme zalehli hromadně. Takže přišli sousedi, jestli si mužou odchytit slepici u nás na zahradě. To probouzení je hrozný.
Nastupující generace a kontakt s technologiemi. Sofinka si hraje s klávesnicí, leze po stole mezi počítači, a teď se vrhá na fotografování. Hrozně ji baví, že na displeji vidí Johanku.

Homebound snapshots

Podzim v Alabamě.. Už i tady se barví stromy, ty choulostivější v současné zimě (po ránu asi 15 stupňů Celsia)i opadávají, protahují se stíny a světlo má tu tolik žádanou zlatomedovou barvu.







Mother Rucker, sport club, Opening late 2010. Původně chtěli otevírat v srpnu, pak se cedule změnila na "ke konci roku 2010". Na pivo v tomhle klubu jsme se těšili marně. Opening TOO late 2010.




Na letiště v Dothanu přijíždíme s minimální zálohou času. Chvátáme s odbavením, rychle kufry, letenky, osobní kontrola. Jak posléze zjistím, neproběhlo vše tak v pohodě, jak se zdá.
Se soumrakem odlétáme z Dothanu. Za krátkou chvíli se rozloučíme i my dva. Fotkou na schodech jsme pobavili pár lidí jedoucích v druhém směru.


Odlet z Atlanty. Šest letadel součaně na přiblížení na přistání to se u nás nevidí. Tenhle obrázek je ale u terminálu. Pak už byla tma a jeli jsme moc rychle.



Letíme podél východního pobřeží. Takže svým způsobem vidím NewYork. Vzpomněl jsem si na jednu z prvních písniček v muzikálu Vlasy "připlul jsem do New Yorku z New Jersey.. a najednou jsem ji uviděl, zahalenou v průmyslovým oparu, naši Sochu svobody; stála tam na vodě a mávala mi..." Ne já ji neviděl. Nejsem si ani jistej, jestli jsem viděl Manhattan. o něco později už jsme na d mořem, ještě kus Kanady (Labrador?) a pak už jen severní Atlantik. Moře ve své o poznání nevlídnější podobě. Usínám. Někde v půlce cesty, se potkáváme s úsvitem. Dělám další z tak oblíbených vrtulníkářských fotek hnusného počasí shora (sami víte jak krásně to vypadá když vyjedete na hory nad inverzi), a přemýšlím o tom jaký bude počasí v Paříži.



Doufal jsem, že třeba uvidím Eiffelovu věž. Neuvidím. Je zataženo. Potápíme se do těch krásných bílých chumáčků a je to zpátky. "Hnus fialovej", šedo a zima. pod námi proběhne asfalt a já začínám tušit, co bude.. Motory znova naberou otáčky a stoupáme postupeme nezdařeného přiblížení. Druhé přiblížení v pohodě. Fotím kus historie a všímám si, že jsme už v Evropě. Po letišti létají "naše" straky. Ne šedivé alabamské.


Letiště Charles de Gaulle je jako francouzské auto. Skvělý design, ale místy poněkud "nedomysleno". I webové stránky s jeho popisem jsou -mírně řečeno- chaotické. Zlatá Atlanta. Bon jour. Adieu. Merci. Pozoruju "černocha" jak nakládá na dopravník něčí balíky a ztrácím poslední zbytky iluzí o tom, že to přece s těmi zavazadly není tak hrozné. Už vím proč mi balíčky z amazonu chodily vycpané vzduchovými polštáři. Začínám mít strach o to, jak asi cestuje má památeční whisky. Upřímně, mám strach i o tu tašku.
Bezpečnostní školení ve francoužtině je úžasné. Upřímně, asi svoje spolucestující na sedadlech vedle sebe docela matu, když pokaždé, když zní francouzská výzva, zvedám hlavu. Nerozumím, ale hezky to zní. Totálně mně odrovnaly dvě česká souvětí, přivítání a rozloučení v češtině. Nejlíp artikulovaná čeština v mém životě.

Počasí v Praze dobrý. Ale z mých třech tašek přilétá pouze jedna. Dvě další zůstaly trčet v Alabamě, nestihli je naložit, protože v nich museli šmejdit bezpečáci. Na druhou stranu, díky odletu z regionálního letiště jsem se vyhnul jak svlíkacímu rentgenu tak jeho kontaktní variantě.. mužským rukám v klíně..

Holky jsou roztomilý, auto zlobí, pes ani nevěří že jsem doma, doma to funguje..

Tak a je to. Je to za náma, já na tom asi vydělal, Veronika si sáhla na dno, a prarodiče jsme dotáhli do století Ovocného netopýra. Skype, email a blog odteď patří do jejich slovníku. Dokonce natolik, že už někteří ani nekomunikují zastaralými technologiemi jako mobilní telefon..

Přebalování

Přebalil jsem zavazadla. jedno mělo 54 liber. nevěřili byste jakou paseku nadělá flaška whiskey ve vašem rozpočtu váhy. má sedm liber.předal jsem obrazy, dostal jsem kšiltovku a nášivky 101 divize, památeční. Rozloučil jsem se se zbytkem třídy, a teď se chystám na poslední podpisy a opuštění pokoje. nechápu, proč ale prý bych měl místnost uvolnit dřív než ve čtyři. Tak jsem andyho upozornil, ať na front desk nechodí a neptá se :) Věřili byste tomu že s sebou zpátky táhnu dalších dvacet kilo? a to jsem machroval, že možná ta taška je zbytečná. ještěže jí mám. Musím si v hlavě uspořádat plán odhození dalších zbytečností pro případ že by ta váha byla na letišti jiná. Přemejšlím jestli jsem si něco neměl poslat radši poštou.

Píšu si tak blog...

a nechám na plotně flašku s tuhým olejem pomalu rozehřívat. A pak odejdu :) cháchá. naštěstí požární systém nepřivolal hasiče ale jenom údržbáře, kterej plotnu odstavil, otevřel okna a instaloval větrák. takže mám pořád tři zavazadla, a naštěstí nemám účet za hasiče. UFFF.

Proč? poprvý v životě jsem viděl ztuhlej olivovej olej, nebyl jsem si jistej jestli je to chladem nebo nějakým procesem. no teď už je to jedno. ta flaška byla totiž plastová.

Naposled...

Tahle fotka je zatoulaná ze včerejška:

Jak to dělám, že i za střízliva mám podroušenej výraz...

Hromadí se mi ta různá naposled. Naposled moře, naposled týmový jídlo, naposled křídla, naposled postel ve Ft Ruckeru. Dneska jsme dostali pamětní medaile od IMS office, jmenovitě od Rubena, diplom o splnění kurzu, odevzdali jsme učebnice k odeslání na ambasádu, já vyzvedl ty obrazy, a nakoupil poslední dárečky. Sobě jsem koupil hodnostní označení kapitána, dám si ho na helmu :) Nechápu jak se mi mohly věci na cestu sem vejít do dvou kufrů. teď mám tři tašky a málem mi to nestačí. Opět panikařím, že to bude přes váhu. Ale doma mně čeká spousta poprvé. Poprvé uvidím Sofinku jak stojí v postýlce, poprvé uvidím holky jak společně chroupou jablíčko, a je i spousta těch znova na které se těším. Znova uvidím babičku, Mindlovy, naše, Elišku, našeho psa, ostatní psy, celou bandu z Líní.
Pokud budu mít možnost, tak napíšu příspěvek na letišti v Atlantě, před odletem, poslední dojmy ze Spojených států. No a to další už bude (pokud to půjde) z Paříže. Na palubě letadla by sice internet být měl, ale platit za něj nebudu. Beru si ssebou na palubu dvě knížky a šest hodin zábavy s počítačem- mám tam Alexandra Velikého.. a teď jsem si právě vzpomněl, že si musím koupit přechodku na zásuvky. Na evropský, kvůli nabíječce na foťák.

Těším se na vás na všechny. Po mém příletu asi blog přejde na anglickou variantu, pro případ že by snad někdo měl chuť sledovat pouť toho "The foreign guy" v jeho domovině. Uvidím. možná to bude dvojjazyčný občasník, nebo něco jako Verunčina 365.

Univerzální čtvrťák, Lousiana, Wyoming, Washington
South Carolina, výroční, Virginia, Delaware
Hawaii, Massachusets, Wisconsin, South Dakota

ps. Ti, kdož nadávají Američanům, že neznají zeměpis, si tyto státy Unie mohou cvičně vyhledat.

Za dva.

Dneska jsme měli Graduation. Vyřazení.. dostali jsme diplom (předem) a prázdnou roličku (při aktu samém). Diplom jsme si nechali, roličku jsme vrátili. Já dostal na památku flašku Whiskey s vyrytým Ft. Rucker, a shaker (verunko, SHAKER, ne urnu) s gravírovaným jménem a přáním šťastné cesty. Pak jsem letěl zařídit to zarámování. Docela darda. No co se dá dělat. Sbalil jsem většinu věcí, přemýšlím jestli budu žehlit všechna ta trika.. asi jo, Verunka nadávala kolik má doma prádla, tak když už jsem to vypral tak to asi i vyžehlím a namačkám do kufru. Ještěže jsem si koupil další tašku, protože toho mám nějak moc. Zítra půjdu zabalit a odeslat učebnice diplomatickou poštou, zrušit účet, dokoupit dárky, naposled na křídla a spát. Ve čtvrtek předám obrázky, a frčím. Tým 2 se postupně rozpadá, jak odjíždějí lidi na další určení, nebo na další kurzy, a já se za dnešek s některými loučil už potřetí :) Myslím že mi budou chybět; přinejmenším nějakou dobu. Řekl bych, že mi to tu otevřelo oči, spoustu věcí teď chápu trošku jinak. Možná, že se to časem zase vrátí do normálu. Jednoznačně se mi potvrdilo jak důležitý je udělat si vlastní názor na základě vlastní zkušenosti. Řekl bych že jsem se tu dozvěděl něco i o sobě. Řekl bych, že to stálo za to, ale musím s vyhodnocením počkat na Verunku a její názor, protože ona nesla ten těžší konec. Pro dnešek končím, protože se tu cenzuruju, napíšu dva řádky a pak to smažu. tak zatím.

Nácvik

Nácvik na zítřejší Graduation a outprocessing, to byla témata pro dnešní den. Dopadlo to obstojně. Kdekdo si všimnul mého opálení, Janice chodila "jen co noha nohu mine" protože běžela o víkendu maraton, a i jinak to byla povedená taškařice. Získal jsem jednu z náhradních sklenic, takže MÁM sklenici z plesu. Po nácviku jsem se zaseknul s majorem na učebně, vyslýchal jsem ho ohledně palubních střelců, výzbroje, NVG, a podobně, a na pokoj jsem se dostal v půl čtvrtý. Zjistil jsem, že lidi a fyzika jsou vážně všude stejný, protože i v Americe řeší v postupech, jestli palubní střelci mají hrozbu umlčet nebo zničit. Shodli jsme se na tom, že nejlepší je asi umlčet zničením :)
Odpoledne začalo docela solidně pršet, za castu do obchodu pro vyšitý jmenovky jsem promokl. Alabama pláče, že odjíždíme. Jmenovky paráda, jen jsem si je asi nechal udělat až moc krátký. Chtěl jsem je mít totiž i na kombinézu a tam je kratší sucháč. Už se těším, koho to prvního rozčílí, že mám na kombinéze VYŠITOU jmenovku na ACU podkladu, místo těch našich věčně odrbanejch propisotů za body z výstrojáku.
Začal jesm se trochu chystat na Jetlag, tak jsem měl poslední jídlo k obědu, a k večeři jen ovoce. Kručí mi v břiše, a nechce se mi spát; to už ale asi do čtvrtka nepřepnu.
Jsem v prekérní situaci, protože nemám zarámovaný obrázky. Čekal jsem, že se v Pensacole zastavíme v obchoďáku, a ono ejhle- nic. Musím zítra nafofrovat, abych to snad do čtvrtka zvládnul. Jinak to budu posílat poštou z Čech :) "Nenechávej to na poslední chvíli"

Kde jsem to jen viděl?

One Ring to rule them all
One Ring to find them
One Ring to bring them all
and in the darkness bind them

Fotoeditorial, moře

Vyfotil jsem se před tapetou abyste mi záviděli :) to není opravdový moře..

(před?)poslední botanická odbočka

Fotoeditorial Pensacola Airshow

Jedno z těch letadel najednou otevřelo tlamu..

...vyplázlo jazyk a začlo žrát lidi.
A pak je na druhým konci pouštělo ven, nepoužitý.

Nejsem spokojen.

Na první pohled to vypadá jako let vajglu. Ale je to proudový kluzák..

Tohle letadlo doprovází Blue Angels na ukázky.

Blue angels. Líp to vyfotit nešlo

Z muzea, ještě jednou Skyraider

Dav vs. Jeden

"Jeleni se třesou jak uslyší moje jméno."

Poslední výlet se opravdu vydařil

Mám spálenej čumák, protože jsem si tak trochu nepřečetl instrukce a tak jsem čekal něco podobnýho jako při staff ride.. prostě hodinku Blue Angels, muzeum a domu. Jenomže jsme jeli na celej víkend, jeden den byla airshow, a teprve dneska v neděli bylo muzeum. Na airshow vyšlo úžasný počasí. Ještěže jsem si vzal košili s límcem, jinak jsem měl spálenej i krk. Doufám že se nezačnu loupat před úterkem. na fotkách z muzea mám krásnej odstín. Humří pomsta...
V pátek večer jsme dorazili do hotelu, ubytovali se a já zalehl. V sobotu jsme plánovali vstávat brzo, protože jsme měli být na letišti v Pensacole na půl devátý.. no nakonec jsme tam nedojeli moc pozdě, zahájení leteckého dne jsme stihli. Lítalo tam všechno možný, akrobati, plachtař s proudovým motorem z Čech, výsadkáři, F15, a pochopitelně Blue Angels, akrobatická skupina US Navy. Námořnictva. F15 dělala bezkonkurenčně největší randál, Daulphin or Coast Guard ukázal statickou ukázku SARu (ano, statickou šest minut tahat jednoho člověka na jeřábu.. to je fakt moc.) Blue Angels předvedli parádní vystoupení a sebranka ze zemí třetího světa předvedla svou dochvilnost a solidaritu. Měli jsme tribunový sedačky, takže dokuď každej seděl, bylo vidět kolem dokola. Pak si vždycky některej trouba stoupnul a bylo to jak když hodí slepicím žížalu. Lup Lup Lup a stáli všichni. Chudák mechikánec vedle mně.. na toho jsem vždycky zavrčel Sitdown; dokonce i pochopil co to znamená a že to je ku prospěchu, protože pak začal umravňovat i kusy vedle sebe. no a o zbytek se postarali pořadatelé. a za pět minut znova.
Mimochodem, první záplavu vstávání vyvolal... proudový... kamion. Ne letadlo ale tahač, kterej se vyznačuje tím že má na zádech proudový motory a jezdí rychle a z prdelky mu šlehá plamen jako Verunce když nestíhá vypravit děti a mně na dovolenou.
Večer jsme jedli v Crabs, plody moře, v praxi krevety, rybí nugety, opečenou rybu, dušené hovězí, dušenou zeleninu a tak. Je zajímavý, že přestože na odjezd autobusu nestíhají přijít, na večeři byli včas a ve frontě po vyhlášení "go" byli první. Pamatujete si úvodní scénu z Blackhawk down? Jak kamion přiveze humanitární pomoc? tak tak nějak to vypadalo. Opravdu se nedivím že egyptští důstojníci fasujou jezdecké biče. Před večeří jsem se byl projít na pláži, neodolal jsem a půlku jsem šel v příboji.Chystal jsem se, že ráno vyfotím nějaké trapné fotky s vycházejícím sluncem, protože tahle pláž na to byla ideálně orientovaná. Po večeři jsme popošli kus po místním korzu, a já to pak vzdal a šel i se svou spálenou tlamou spát.
Ráno s rozbřeskem zvoní můj budík, na obloze oblačno, tak se převalím a spím dál. Po snídani jdu naposled (pokolikáté už?) k moři. Ranní odjezd klasika. Čekáme, až se milostpánové vyprdelkujou. dvacet minut zpoždění.. žádná míra. Muzeum jsme už popisoval, nafotil jsem další fotky, a viděl jsem film. Na jeho začátku nám vysvětlili jak je to úžasný, jak je to plátno široký, dlouhý a bystrozraký, co všechno na nás bude bzučet vrčet a prskat.. Prostě IMAX. A pak nám pustili film FIghterpilot. Totální jetel natočenej "jako" na cvičení Red flag, akorátže Topgun proti tomu byl vrchol reality. Po půlhodině jsem se chystal že odejdu. už jsem to totiž viděl v plzni na normální televizi a i tam to byla ztráta času. Natožpak v tom hyperkině. Taková pohádka o srnečku Bambim se spoustou politicky korektních pilotů a pilotek. Izraelci, Němci, Američani, všichni kamarádi a všechno jim jde a když něco pokazí tak se tomu zasmějou a jedou dál.. pro jednoho pilota na cvičnou záchranu letí čtyři vrtulníky a všechny u něj visí při vyzvednutí. ouvej ouvej.
Cestou zpátky dokoukáváme Karate Kid (moderní předělávku) a potom na žádost španělské sekce Ironman 2 ve španělštině s anglickejma titulkama. Měl jsem pocit jak když člověk usíná u mexický telenovely.

C-5 Galaxy, podvozek

Psaní na oblohu

Bez komentáře

Skyraider, nejlepší pístový letoun přímé letecké podpory
Americkej Šturmovik

"Guns for Hire."
Zbraně k pronájmu.
=Pistolneros na volné noze.