Půjčil jsem si na víkend auto, a rozhodl se udělat si pár výletů. Dnešek jsem věnoval Ft. Benning, kde je muzeum poěchoty. Upřímně řečeno jsem byl trochu zklamanej, protože to byla víceméně nafouknutá náborová akce. Ona ta historie se musí po lžičkách, aby se jeden neudávil.. Takže ti zlí Němci uchystali ofenzívu v Ardenách, ale hodní pěšáci se nevzdali, přijel strejda Patton s tankem, Němce zahnal a byl konec války.
No ale měli pěkně udělaná diorámata z bojišť. Jen se mi to blbě fotilo, nevěděl jsem, jestli můžu fotit s bleskem. Historické uniformy, sáhodlouhé vysvětlování, proč že ten poručík pěchoty z období před občanskou válkou (plus mínus éra kdy se odehrává Ten kdo tančí s vlky) má dlouhé háro a kotlety. Procházka bojištěm Vietnamu. Tma, bambus, střelba z reproduktorů. První výbuch mně zaskočil :) Pak jsem vylezl do prvního patra, kde se jde po rampě skrz diorámata v životní velikosti z bitev americké historie (docela hezky to bylo oživený archivními záběry.. ty se promítaly třeba pohledem skrz vrtulník, takže to vypadalo, že na druhé straně vrtulníku se něco děje. V prvním patře laserová střelnice. Když jsem zjistil, že dostanu třicet "nábojů", dvacet "cílů" a tím to hasne, tak jsem znechuceně odešel. IMAX taky nic.. Vysvětlování o tom, jak probíhá výcvik Rangers, síň slávy Rangers, síň tradic důstojnické přípravky.. Venku vlajou vlajky států Unie, pod nimi jsou jména, nějak jsem nebádal nad tím co to má být. Podzim už přišel i na jih Spojených států. Snad je to vidět z toho panoramatu nahoře. Dinosaurus se na mně zlobil, že jsem ho nevzal na ples. Já chtěl, ale pak jsem hledal lodičku a na něj jsem zapomněl. Z plesu jsem si nepřinesl gravírovanou sklenici, ani cedulku ze stolu "Cpt JAN URBAN". Zítra pojedu do Dothanu, a do Panama City. Chtěl jsem jet jinam, zkoušel jsem Mobile, kde je nějaká bitevní loď ale je to podle googla tři a půl hodiny - takže čtyři, a za to mi bitevní loď a ponorka nestojí. Ráno se vykulím, nasnídám, vyrazím, zkusím v Dothanu zadat zasklení plakátů na památku, a pojedu k moři. nejspíš si tak maximálně namočim tlapky, dám si krevety nebo možná ne, znova si namočim tlapky, sednu si na pláž a budu koukat na moře, a pak pojedu domů a bude mi krásně smutno protože to tady sice za chvíli zabalím (ve Státech.. na planetě bych rád ještě chvíli zůstal) ale pojedu domu, za holkama, za Kirou, za celým příbuzenstvem. Za vrtulníkama :) Je zvláštní že když jsem tenhle pocit vykládal spolužákovi, tak ten jen řekl, že Alabama není zrovna místo po kterým by se mělo člověku stejskat. No ale my IMSO to vidíme jinak. Jednak to tu byla chráněná dílna, jednak jsme tu myslím potkali dost příjemných lidí. Jedinou chybu ten výlet na pláž má.. žádný skleněný nádoby.. a vzhledem k tomu že tam budu autem, tak stejně ani žádný víno.
Za dvanáct.
Důvěrně známá křižovatka. Rovně se jede k moři, doleva se jede nakupovat. Doprava Enterprise= japonskej gril a park s prolejzačkama.
Vylodění
Kulisy studené války
Kapesní dělostřelectvo. Jaderné.
I v Iráku byli zjevně fanoušci Hvězdných válek. Černá helma je údajně z výstroje iráckých bezpečnostních sil.
Tenhle plakát mně opravdu bavil. Hlavně prst na spoušti.
Vlajky států Unie
To jsem já
Tunelový efekt. Tuhle ulici jsem už taky začal poznávat, jel jsem po ní už po třetí. Eufaula nebo tak nějak. leží to u jezera co je až k obzoru.
Fotit a řídit zároveň mi moc nejde. Přejíždím jedno z bočních ramen onoho jezera.
Žádné komentáře:
Okomentovat