Headlines

Honza huntuje harantíky, Herodes hadr.
Vražda, vřeští Veronika.
Mé mrkadlo modrá, mňouká mazlík.
Du domu, dupe dopálené dítko.

Saně+kanál= monokl. málem.

Pověste ho vejš...

Koupil jsem stromeček, pokecal na letišti se známejma, vyřídil dárek pro Vítka a stromeček nainstaloval do rohu pokoje. Jelikož se dětem náramně líbí, musel jsem to pojistit. Ještěže máme oka na houpačku na stropě. Tak se nám děti snad nebudou houpat na stromečku.

Během mé služby se nic zvláštního nestalo!

Jenom jsme zlomili lopatu..
kdaž jsme zakopávali strážního psa...
protože ho přejeli hasiči...
když jeli hasit muničák...

a proč mi to neřeknete hned?

..to tak. a zastřelíte se jako náčelník štábu.

Zima, dědečku mrazíčku.

A máme zimu takovou, že kamiony po dálnici konečně jezdí jen v pomalým pruhu, po centru Prahy provoz popojíždí deset kilometrů za hodinu, Pražanky zoufale drží své kapesní psíky v náručí, aby e jim neztratili pod tou bílou nadílkou.. a sem tam spadne éro.
Já si sedím pěkně v teple, pokud teda zrovna neběhám po Praze do ervisu vyzvednout auto. tento týden jsem to zvládl dvakrát.. minulej čtvrtek a tenhle zas. a závada si dál žije vlastním životem, jen s tím že po přehrání softwaru řídící jednotky teď plynovej ventil cvaká jako šicí stroj. Jupí. Asi bych měl Multiple ukázat ruční granát.. aby se srovnala. Příští týden tak zřejmě budu do prahy jezdit feldou. To bude dobrodrůžo. Musím koupit dálniční známku.
Holky dál stůňou, Johanka oddaně Sofince zpívá ukolébavky přes dveře, aby neplakala, Sofinka usíná se vzteklým řevem protože s dudlíkem se nedá dýchat a bez dudlíku spát.. Ha, kam se na ní hrabe Hamlet s tím svým existenciálním dilematem.
Verunka dostala dneska vycházku, a já tu mátožně sedím nad počítačem.

Ale to sněžení včera, to mně fakt bavilo. celej den v Praze chumelilo a chumelilo, a já při odchodu z práce měl nepřítomně pobavenej výraz nejen kvůli odchodu samotnému, ale i ze škodolibé radosti. Odevzdal jsem auto do servisu, koupil si lístky na Student agency, pak je hned zas vrátil, zasmál se paní, která hrozně řešila deset korun který coby storno poplatek nedostane přes firemní účetnictví zpátky (asi služebka), a přejel Prahu metrem do Kbel, kde jsem krátce navštívil kolegy v Saru po rekonstrukci, abych padl do spacáku na letce. Když jsem říkával že nás do Kbel dali, aby z nás udělali dobrovolníky do Áčka, tak jsem netušil že jsou i účinnější místa než Kbely.. Tím neříkám, že se mi po Kbelích stýská.

Uč se...

Brutální noc, dnes mimořádně měla noční můry Johanka a ne Veronika. Do toho mrňousek zuří, že nemuže spát s dudlíkem a dýchat pusou zároveň. Ráno jedu v pohodě. V práci jsem víceméně sám, padají na mně různý dotazy a já všem říkám že nevím. Upadl mi strojně přišitej knoflík na košili. Ne šitíčko si s sebou do práce nevozím a tak jdu ke generálovi s rozhalenkou. Cesta zpátky celkem v pohodě, až na to že mi opět vysadil plyn. A vrchol bylo, že se mi v jedný písničce v rádiu ozývá skoro stejný zvuk jako naše signalizace poruchy. I bez toho mám už chuť ten signální reproduktorek vytrhnout z palubní desky. Přejel jsem celou Plzeň abych zjistil, že plyn nenaplním, možná zítra. cestou zpátky sleduju hladové oko benzínu a modlím se ať dojedu k pumpě. U prvního stojanu na benzině u naturalu cedulka mimo provoz. Ááááá vedle to naštěstí funguje. Přijedu domu, rodina mě uvítá, a když si sednu, tak se dozvím že mimo provoz je i hajzlík. No, poslední tři neděle jsem dělal že to nevidím, mátlo mně že to většinou najednou zase začlo odtékat. no teď už ne. Veronika tam stojí s nohama křížem... Tak do auta do baumaxu, pero, zvon, prd platný. Zamrzlo to? odházím závěj která spadla ze střechy abych se dostal k odpadu, ten se tváří notně suše. strkám a postrkuji, bez velného efektu. teprve když jsem proti zastrčil hadici od čerpadla ze sklepa a čerpalo pustil. "Honzíí teď jsem spláchla a odteklo to normálně!" Jo, taky vidim.. Téda, ještě že nestojím dole.
A to máme ještě chcíplou sýkoru ve výdechu ventilace ze záchoda.

Prostě, jako v tom vtipu. "Koukej se učit, nebo budeš do konce života jen podávat klíče.." /starej žumponor ke svému učni/

Om nom nom

Přeorganizoval jsem akvárko. Verunčin komentář byl "to bude mít každá ryba svůj domeček?" No v podstatě to tak vypadá. přidal jsem dva rozpůlené kokosáky, a na ně připevnil odnože Javafern (Microsorium). Taky jsem při tom organizování přistihnul našeho archivního štikovce jak mu z huby trčí ocásek pavího očka. Sežral tu největší samičku co nám v akvárku přežívala. Vzhledem k tomu, že stále terorizoval čichavce, které holky koupily, jsem se rozhodl že právě přišlo období sucha. Nevím jestli na savaně padá sníh, u nás kažopádně ano. Takže je štikovec u ledu, spolu s jednou z kardinálek co měla pořád nafouklé bříško a tuhle taky nějak vychylovala. Když to vezmu kolem a kolem, může mi někdo vykládat o sezónních rybách. Jen škoda, že se nám nepodařil žádnej výtěr.Taky jsem zjistil že neonky nesežral.. že se jen schovávají. Kreveta asi taky uhynula, takže z toho posledního velkého nákupu už mi přežívá jen jeden z těch šnečků. Přemýšlím, jestli budu mít náladu výhledově investovat do dalších krevet, protože máme pořád ještě mečovky a ty s tou poslední várkou zatočily možná víc než štikovci.. aspoň to tak vypadalo. Teď se navíc zřejmě budou považovat za vrcholové predátory.

Když tady nic nepřibejvá

tak to může znamenat, že ležím někde v pangejtu a nebo prostě není čas na to psát. Jsem rád, že zvládnu změnit můj stav na facebooku, vstávám v půl pátý a jsem rád když dojedu za světla domů. e že bych toho měl v práci moc; jen si radši sednu s dětma než bych klapal blog.
nasněžilo, povolilo, zmrzlo, spadlo ze střechy. zmrzlo ještě víc. Autov opravě, v pondělí jedu znova, nějaká nejapná závada možná v řídící jednotce, ale mně se spíšě zdá že prostě nějakej uklepanej drát. Děťátka krchlaji, Verunka sotva leze. Takže tak. komu chybím, ten muže zavolat.

Tati, v obýváku hoří.

Vyrazili jsme dnes do města, koupit něco pro ježocha, pohankový křupky pro dětičky a další nesmysle. Veronika si cestu užívala, kecala mi do řízení, protože včera měla sama se sebou lepíky jestli přejede kopec do Tesca. Vzali jsme si golfky, protože město "bude uklizený". Haha. No ale já taky neměl ani čepici ani rukavice. S kapucí na hlavě jsem vypadal tak jak jsem se cítil.. jako asociál. Verunka se mně snažila uklidnit že to je třeba tím že si snažím užít ten čas s rodinou a proto že se mi nechce mezi lidi. Doufám že to tak je.
Konečně jsem vyměnil to těsněnín na Felicii. Teď už ji jen spustit. Multipla by taky asi ocenila novou baterku- nakonec je na tom nejlíp baterka co jsem ji jako mrtvou chtěl z feldy původně vyhodit. dneska jsem ji teda trochu poladil- pyrotechnikovo dilema "modrej nebo červenej" při připojování baterky na multiplu skončilo krátkým svářečským extempore. Jo, plus na plus a mínus na mínus, jenže když to na baterce není namalovaný.. Dobrý, nastartoval jsem multiplu, starou baterku po neúspěšných startech feldy dobil, a zítra zkusím co s tou feldou. Mohl bych veroniku nahnat do Multiply že mně s feldou roztáhne.
Anebo použiju frontovej trik :) pod motorem zapálím benzín aby se ohřál :) dělám si legraci.
Sofinka včera a dnes předváděla, jak moc jí maminka chybí. Zvláštní že když je veronika pryč tak ji opravdu ani moc neshání. Zato když je Nika doma, tak jí doslova visí na noze. Mimochodem, Sofi dělá shyby. a pořádný, nadhmatem.
Zítra jsem měl jet na oslavu vlkovy svatby, ale jak říkám, jsem asociál. asi budu doma.
Tento týden jsem prošvihl troje jmeniny. Ještěže fejsbuk připomíná aspoň narozky.
Jo. a náš prankster (doslova napalovač) za mnou včera přišel, že v obýváku hoří. asi pět vteřin jsem přemejšlel co tam zůstalo a mohlo hořet. Pak mi došlo, že mně ta malá můra napálila. Tak jsem jí řekl, že to teda ne, že tohle není legrační. Taky jsem jí slíbil, že to nikomu nepovím (hrozně teď dá na budování image a tohle by jí ho poskvrnilo) Takže Jožule- tohle je moje pomsta.

"Tref mně tref mně Auu"

Původní záměr na odpoledne byl, že děti budou spát a Verunka si přečte Instinkt a zdřímne taky. Nakonec děti zlobily, Veronika se rozčílila, a vyrazili jsme ven, protože to nemělo smysl držet je v pelechu.

Sofinka má nový "spacák". Všimněte si záchranářský barvy.

Přistání.

Pes miluje jak holky ječí. Lítá kolem a snaží se je zachránit. Občas jí přitom přejedeme. Dnešní prašan byl luxusní.

Jak ulítat psa? Volají ho k noze dva lidi na střídačku.

Ve Veronišině blogu budou fotky z mé části. nejdřív jsme párkrát sjeli společně s Johankou a pak že ji budu pouštět samotnou. začli jsme z půlky kopce, pak z celýho, při čtvrté jízdě se převrátila a padla pusou do sněhu. Auva auva to bolí, asi umřu. Takže jsme jí otřepali, já nabral dlaně plné sněhu a opucoval si ho po hubě, aby viděla že to nic nedělá. Pláč přestal. O něco později maminka vymyslela že nás bude koulovat. Skryti za boby jsme se chechtali, já pak vyrazil do protiútoku, zkoulovali jsme Veruniku; a Johanka vykuukující za boby se slovy "střel mně" slízla tu poslední... znáte to když se vlastně nechcete trefit. Ááááááá. Doma byla pak celá gumová, a Veronika dokonce vypozorovala pár puntíků. Asi mrazová kopřivka. Jen doufám že nebude nemocná.

Piráti z "Pirabiku",
aktuální trend ve školce.

No, naše pirátská loď je takovej Halloweenskej přízrak. Johanka dostala nějaký reliéfní samolepky kostlivců pavouků a tak (některý z těch věcí vypadají trošku jak od satanistů). Než aby to bylo nalepený po skříních, vyrobili jsme objekt pro jejich využití. Původní myšlenka je Johanky, piráti jsou vlastní tvorba odvozená od roličkových loupežníků blahé paměti. S lodí si hrál tatínek :) Detaily osvětového působení vikingských pirátů na dobytých územích formou oblíbeného trojboje "plenit-drancovat-znásilňovat" jsme zatím neprobírali. No- asi by s tím ani Johanka ve školce moc nezabodovala -myslím se znalostma historie. Přece jen, pro školkový děti je primárním zdrojem vědeckých dat.. televize a tím pádem Johnny Depp & Co. Vikingové nemají šanci.

Pirátka. Kapitán se mračí, protože si má pirátku vzít za ženu.

Asi každá modelka má několik fotek, na který není moc hrdá. Jako tahle:

Muž v domácnosti

Hlídal jsem děti. Teda, Sofinku. Veronika byla na "výtvarce" s Johankou, a my tu byli se Sofinkou sami. Pojali jsme to jako osamostatňování. Zítra jsem měl taky hlídat, ale sněhová kalamita zděsila maminky a tak se odpolední dobropletení prý konat nebude. Johanka chce ve školce spát, tak možná půjdeme odpoledne aspoň sáňkovat. Taky jsme byli s Johankou na plavání, a se Sofi na plavání.. prostě, doháním posledních pět měsíců. Jenom ráno nějak nezvládám vstávat a do školky Johanku vodí Verunka.

Překvapení. V prosinci sněží...

Kdo by to čekal. Zapadal dvůr, zapadala auta, na střeše je peřina že z ní ani netrčí anténa wifi. Zapadala i Plzeň. Cesta na plavání s Johankou se změnila na stání v kolonách směrem na Lochotín. Zpátky jsme to zkusili přes město, kolona byla v protisměru- v kopci na Lochotín zůstaly trčet kamiony. My jsme si postáli pod mostem gen. Pattona mezi auty, která by ráda na Lochotín, a pak od Baumaxu .. do kopce. Zkusil jsem to objet a tak jsem na světlech na odbočce na Doubravku najel znovu na přivaděč jen proto abych uviděl koncová světla dalšího kamionu. Naštěstí ho už policie naváděla na střídačku, a tak jsme o chvíli později frčeli už v klidu domů. Doma jsem si odházel stání, předal udoulanou Johanku Verunce k uložení (pohádka byla v kolonách) a konečně jsem se mohl pochlubit svými dnešními výkony.