A máme zimu takovou, že kamiony po dálnici konečně jezdí jen v pomalým pruhu, po centru Prahy provoz popojíždí deset kilometrů za hodinu, Pražanky zoufale drží své kapesní psíky v náručí, aby e jim neztratili pod tou bílou nadílkou.. a sem tam spadne éro.
Já si sedím pěkně v teple, pokud teda zrovna neběhám po Praze do ervisu vyzvednout auto. tento týden jsem to zvládl dvakrát.. minulej čtvrtek a tenhle zas. a závada si dál žije vlastním životem, jen s tím že po přehrání softwaru řídící jednotky teď plynovej ventil cvaká jako šicí stroj. Jupí. Asi bych měl Multiple ukázat ruční granát.. aby se srovnala. Příští týden tak zřejmě budu do prahy jezdit feldou. To bude dobrodrůžo. Musím koupit dálniční známku.
Holky dál stůňou, Johanka oddaně Sofince zpívá ukolébavky přes dveře, aby neplakala, Sofinka usíná se vzteklým řevem protože s dudlíkem se nedá dýchat a bez dudlíku spát.. Ha, kam se na ní hrabe Hamlet s tím svým existenciálním dilematem.
Verunka dostala dneska vycházku, a já tu mátožně sedím nad počítačem.
Ale to sněžení včera, to mně fakt bavilo. celej den v Praze chumelilo a chumelilo, a já při odchodu z práce měl nepřítomně pobavenej výraz nejen kvůli odchodu samotnému, ale i ze škodolibé radosti. Odevzdal jsem auto do servisu, koupil si lístky na Student agency, pak je hned zas vrátil, zasmál se paní, která hrozně řešila deset korun který coby storno poplatek nedostane přes firemní účetnictví zpátky (asi služebka), a přejel Prahu metrem do Kbel, kde jsem krátce navštívil kolegy v Saru po rekonstrukci, abych padl do spacáku na letce. Když jsem říkával že nás do Kbel dali, aby z nás udělali dobrovolníky do Áčka, tak jsem netušil že jsou i účinnější místa než Kbely.. Tím neříkám, že se mi po Kbelích stýská.
Žádné komentáře:
Okomentovat