Headlines

Honza huntuje harantíky, Herodes hadr.
Vražda, vřeští Veronika.
Mé mrkadlo modrá, mňouká mazlík.
Du domu, dupe dopálené dítko.

Saně+kanál= monokl. málem.

Pověste ho vejš...

Koupil jsem stromeček, pokecal na letišti se známejma, vyřídil dárek pro Vítka a stromeček nainstaloval do rohu pokoje. Jelikož se dětem náramně líbí, musel jsem to pojistit. Ještěže máme oka na houpačku na stropě. Tak se nám děti snad nebudou houpat na stromečku.

Během mé služby se nic zvláštního nestalo!

Jenom jsme zlomili lopatu..
kdaž jsme zakopávali strážního psa...
protože ho přejeli hasiči...
když jeli hasit muničák...

a proč mi to neřeknete hned?

..to tak. a zastřelíte se jako náčelník štábu.

Zima, dědečku mrazíčku.

A máme zimu takovou, že kamiony po dálnici konečně jezdí jen v pomalým pruhu, po centru Prahy provoz popojíždí deset kilometrů za hodinu, Pražanky zoufale drží své kapesní psíky v náručí, aby e jim neztratili pod tou bílou nadílkou.. a sem tam spadne éro.
Já si sedím pěkně v teple, pokud teda zrovna neběhám po Praze do ervisu vyzvednout auto. tento týden jsem to zvládl dvakrát.. minulej čtvrtek a tenhle zas. a závada si dál žije vlastním životem, jen s tím že po přehrání softwaru řídící jednotky teď plynovej ventil cvaká jako šicí stroj. Jupí. Asi bych měl Multiple ukázat ruční granát.. aby se srovnala. Příští týden tak zřejmě budu do prahy jezdit feldou. To bude dobrodrůžo. Musím koupit dálniční známku.
Holky dál stůňou, Johanka oddaně Sofince zpívá ukolébavky přes dveře, aby neplakala, Sofinka usíná se vzteklým řevem protože s dudlíkem se nedá dýchat a bez dudlíku spát.. Ha, kam se na ní hrabe Hamlet s tím svým existenciálním dilematem.
Verunka dostala dneska vycházku, a já tu mátožně sedím nad počítačem.

Ale to sněžení včera, to mně fakt bavilo. celej den v Praze chumelilo a chumelilo, a já při odchodu z práce měl nepřítomně pobavenej výraz nejen kvůli odchodu samotnému, ale i ze škodolibé radosti. Odevzdal jsem auto do servisu, koupil si lístky na Student agency, pak je hned zas vrátil, zasmál se paní, která hrozně řešila deset korun který coby storno poplatek nedostane přes firemní účetnictví zpátky (asi služebka), a přejel Prahu metrem do Kbel, kde jsem krátce navštívil kolegy v Saru po rekonstrukci, abych padl do spacáku na letce. Když jsem říkával že nás do Kbel dali, aby z nás udělali dobrovolníky do Áčka, tak jsem netušil že jsou i účinnější místa než Kbely.. Tím neříkám, že se mi po Kbelích stýská.

Uč se...

Brutální noc, dnes mimořádně měla noční můry Johanka a ne Veronika. Do toho mrňousek zuří, že nemuže spát s dudlíkem a dýchat pusou zároveň. Ráno jedu v pohodě. V práci jsem víceméně sám, padají na mně různý dotazy a já všem říkám že nevím. Upadl mi strojně přišitej knoflík na košili. Ne šitíčko si s sebou do práce nevozím a tak jdu ke generálovi s rozhalenkou. Cesta zpátky celkem v pohodě, až na to že mi opět vysadil plyn. A vrchol bylo, že se mi v jedný písničce v rádiu ozývá skoro stejný zvuk jako naše signalizace poruchy. I bez toho mám už chuť ten signální reproduktorek vytrhnout z palubní desky. Přejel jsem celou Plzeň abych zjistil, že plyn nenaplním, možná zítra. cestou zpátky sleduju hladové oko benzínu a modlím se ať dojedu k pumpě. U prvního stojanu na benzině u naturalu cedulka mimo provoz. Ááááá vedle to naštěstí funguje. Přijedu domu, rodina mě uvítá, a když si sednu, tak se dozvím že mimo provoz je i hajzlík. No, poslední tři neděle jsem dělal že to nevidím, mátlo mně že to většinou najednou zase začlo odtékat. no teď už ne. Veronika tam stojí s nohama křížem... Tak do auta do baumaxu, pero, zvon, prd platný. Zamrzlo to? odházím závěj která spadla ze střechy abych se dostal k odpadu, ten se tváří notně suše. strkám a postrkuji, bez velného efektu. teprve když jsem proti zastrčil hadici od čerpadla ze sklepa a čerpalo pustil. "Honzíí teď jsem spláchla a odteklo to normálně!" Jo, taky vidim.. Téda, ještě že nestojím dole.
A to máme ještě chcíplou sýkoru ve výdechu ventilace ze záchoda.

Prostě, jako v tom vtipu. "Koukej se učit, nebo budeš do konce života jen podávat klíče.." /starej žumponor ke svému učni/

Om nom nom

Přeorganizoval jsem akvárko. Verunčin komentář byl "to bude mít každá ryba svůj domeček?" No v podstatě to tak vypadá. přidal jsem dva rozpůlené kokosáky, a na ně připevnil odnože Javafern (Microsorium). Taky jsem při tom organizování přistihnul našeho archivního štikovce jak mu z huby trčí ocásek pavího očka. Sežral tu největší samičku co nám v akvárku přežívala. Vzhledem k tomu, že stále terorizoval čichavce, které holky koupily, jsem se rozhodl že právě přišlo období sucha. Nevím jestli na savaně padá sníh, u nás kažopádně ano. Takže je štikovec u ledu, spolu s jednou z kardinálek co měla pořád nafouklé bříško a tuhle taky nějak vychylovala. Když to vezmu kolem a kolem, může mi někdo vykládat o sezónních rybách. Jen škoda, že se nám nepodařil žádnej výtěr.Taky jsem zjistil že neonky nesežral.. že se jen schovávají. Kreveta asi taky uhynula, takže z toho posledního velkého nákupu už mi přežívá jen jeden z těch šnečků. Přemýšlím, jestli budu mít náladu výhledově investovat do dalších krevet, protože máme pořád ještě mečovky a ty s tou poslední várkou zatočily možná víc než štikovci.. aspoň to tak vypadalo. Teď se navíc zřejmě budou považovat za vrcholové predátory.

Když tady nic nepřibejvá

tak to může znamenat, že ležím někde v pangejtu a nebo prostě není čas na to psát. Jsem rád, že zvládnu změnit můj stav na facebooku, vstávám v půl pátý a jsem rád když dojedu za světla domů. e že bych toho měl v práci moc; jen si radši sednu s dětma než bych klapal blog.
nasněžilo, povolilo, zmrzlo, spadlo ze střechy. zmrzlo ještě víc. Autov opravě, v pondělí jedu znova, nějaká nejapná závada možná v řídící jednotce, ale mně se spíšě zdá že prostě nějakej uklepanej drát. Děťátka krchlaji, Verunka sotva leze. Takže tak. komu chybím, ten muže zavolat.

Tati, v obýváku hoří.

Vyrazili jsme dnes do města, koupit něco pro ježocha, pohankový křupky pro dětičky a další nesmysle. Veronika si cestu užívala, kecala mi do řízení, protože včera měla sama se sebou lepíky jestli přejede kopec do Tesca. Vzali jsme si golfky, protože město "bude uklizený". Haha. No ale já taky neměl ani čepici ani rukavice. S kapucí na hlavě jsem vypadal tak jak jsem se cítil.. jako asociál. Verunka se mně snažila uklidnit že to je třeba tím že si snažím užít ten čas s rodinou a proto že se mi nechce mezi lidi. Doufám že to tak je.
Konečně jsem vyměnil to těsněnín na Felicii. Teď už ji jen spustit. Multipla by taky asi ocenila novou baterku- nakonec je na tom nejlíp baterka co jsem ji jako mrtvou chtěl z feldy původně vyhodit. dneska jsem ji teda trochu poladil- pyrotechnikovo dilema "modrej nebo červenej" při připojování baterky na multiplu skončilo krátkým svářečským extempore. Jo, plus na plus a mínus na mínus, jenže když to na baterce není namalovaný.. Dobrý, nastartoval jsem multiplu, starou baterku po neúspěšných startech feldy dobil, a zítra zkusím co s tou feldou. Mohl bych veroniku nahnat do Multiply že mně s feldou roztáhne.
Anebo použiju frontovej trik :) pod motorem zapálím benzín aby se ohřál :) dělám si legraci.
Sofinka včera a dnes předváděla, jak moc jí maminka chybí. Zvláštní že když je veronika pryč tak ji opravdu ani moc neshání. Zato když je Nika doma, tak jí doslova visí na noze. Mimochodem, Sofi dělá shyby. a pořádný, nadhmatem.
Zítra jsem měl jet na oslavu vlkovy svatby, ale jak říkám, jsem asociál. asi budu doma.
Tento týden jsem prošvihl troje jmeniny. Ještěže fejsbuk připomíná aspoň narozky.
Jo. a náš prankster (doslova napalovač) za mnou včera přišel, že v obýváku hoří. asi pět vteřin jsem přemejšlel co tam zůstalo a mohlo hořet. Pak mi došlo, že mně ta malá můra napálila. Tak jsem jí řekl, že to teda ne, že tohle není legrační. Taky jsem jí slíbil, že to nikomu nepovím (hrozně teď dá na budování image a tohle by jí ho poskvrnilo) Takže Jožule- tohle je moje pomsta.

"Tref mně tref mně Auu"

Původní záměr na odpoledne byl, že děti budou spát a Verunka si přečte Instinkt a zdřímne taky. Nakonec děti zlobily, Veronika se rozčílila, a vyrazili jsme ven, protože to nemělo smysl držet je v pelechu.

Sofinka má nový "spacák". Všimněte si záchranářský barvy.

Přistání.

Pes miluje jak holky ječí. Lítá kolem a snaží se je zachránit. Občas jí přitom přejedeme. Dnešní prašan byl luxusní.

Jak ulítat psa? Volají ho k noze dva lidi na střídačku.

Ve Veronišině blogu budou fotky z mé části. nejdřív jsme párkrát sjeli společně s Johankou a pak že ji budu pouštět samotnou. začli jsme z půlky kopce, pak z celýho, při čtvrté jízdě se převrátila a padla pusou do sněhu. Auva auva to bolí, asi umřu. Takže jsme jí otřepali, já nabral dlaně plné sněhu a opucoval si ho po hubě, aby viděla že to nic nedělá. Pláč přestal. O něco později maminka vymyslela že nás bude koulovat. Skryti za boby jsme se chechtali, já pak vyrazil do protiútoku, zkoulovali jsme Veruniku; a Johanka vykuukující za boby se slovy "střel mně" slízla tu poslední... znáte to když se vlastně nechcete trefit. Ááááááá. Doma byla pak celá gumová, a Veronika dokonce vypozorovala pár puntíků. Asi mrazová kopřivka. Jen doufám že nebude nemocná.

Piráti z "Pirabiku",
aktuální trend ve školce.

No, naše pirátská loď je takovej Halloweenskej přízrak. Johanka dostala nějaký reliéfní samolepky kostlivců pavouků a tak (některý z těch věcí vypadají trošku jak od satanistů). Než aby to bylo nalepený po skříních, vyrobili jsme objekt pro jejich využití. Původní myšlenka je Johanky, piráti jsou vlastní tvorba odvozená od roličkových loupežníků blahé paměti. S lodí si hrál tatínek :) Detaily osvětového působení vikingských pirátů na dobytých územích formou oblíbeného trojboje "plenit-drancovat-znásilňovat" jsme zatím neprobírali. No- asi by s tím ani Johanka ve školce moc nezabodovala -myslím se znalostma historie. Přece jen, pro školkový děti je primárním zdrojem vědeckých dat.. televize a tím pádem Johnny Depp & Co. Vikingové nemají šanci.

Pirátka. Kapitán se mračí, protože si má pirátku vzít za ženu.

Asi každá modelka má několik fotek, na který není moc hrdá. Jako tahle:

Muž v domácnosti

Hlídal jsem děti. Teda, Sofinku. Veronika byla na "výtvarce" s Johankou, a my tu byli se Sofinkou sami. Pojali jsme to jako osamostatňování. Zítra jsem měl taky hlídat, ale sněhová kalamita zděsila maminky a tak se odpolední dobropletení prý konat nebude. Johanka chce ve školce spát, tak možná půjdeme odpoledne aspoň sáňkovat. Taky jsme byli s Johankou na plavání, a se Sofi na plavání.. prostě, doháním posledních pět měsíců. Jenom ráno nějak nezvládám vstávat a do školky Johanku vodí Verunka.

Překvapení. V prosinci sněží...

Kdo by to čekal. Zapadal dvůr, zapadala auta, na střeše je peřina že z ní ani netrčí anténa wifi. Zapadala i Plzeň. Cesta na plavání s Johankou se změnila na stání v kolonách směrem na Lochotín. Zpátky jsme to zkusili přes město, kolona byla v protisměru- v kopci na Lochotín zůstaly trčet kamiony. My jsme si postáli pod mostem gen. Pattona mezi auty, která by ráda na Lochotín, a pak od Baumaxu .. do kopce. Zkusil jsem to objet a tak jsem na světlech na odbočce na Doubravku najel znovu na přivaděč jen proto abych uviděl koncová světla dalšího kamionu. Naštěstí ho už policie naváděla na střídačku, a tak jsme o chvíli později frčeli už v klidu domů. Doma jsem si odházel stání, předal udoulanou Johanku Verunce k uložení (pohádka byla v kolonách) a konečně jsem se mohl pochlubit svými dnešními výkony.

Sníh

Stejně jako zbytek republiky, i náš "village green" zapadal sněhem. Už z večera chumelilo, takovým tím nenápadným způsobem, a ráno byla zahrada pod peřinou. Paráda.. nemusíme shrabat listí. Doma jse musel konečně zlikvidovat kufry. Odnést na půdu, přinést krabice s oblečením pro mrňousky.. Máme nové závěsné květináče.. Už jen dodat chvojí. Bohužel dneska to neklaplo. Vyrazili jsme s Johankou, protože původní plán rodinného pochodu neklapnul. Dvě hodiny jsem uspával Sofi (no- aportoval dudlík a ukládal Sofii do postýlky). Verunka spala, a Johanka běhala sem a tam že jí nehrajou pohádky v rádiu. Áááá. Pak jsme došli na kopec a vzdali jsme to, protože byla opravdu kosa a hlavně johanku zábly tlapky. Ne, nebylo žádný "ale já mám bačkůrky". Zato vlněný rukavice nejsou kompatibilní se sněhem. No, chudinka měla ty packy opravdu studený. Já se snažil odmontovat kus Felicie.. mám tam poslední šroubek, kterej mně fakt dostal. je schovanej, není na něj vidět a nedá se za něj vzít klíčem- vadí mi tam převodovka. Asi půjde ze skály. (Kecám. To půjde).
Vynesl jsem jednoho z nových ancistrusů. Byl ve vstupu filtru.. nevím jestli ho to vcuclo před nebo po smrti. Kreveta poslední dobou na světlo nevylézá.. Takže dominantním prvkem akvária jsou mečovky. Rozebral jsem topítko. Vysuším to a zalepím silikonem. Nechápu jak to mohlo být IP 68.

Ten starej

Šel jsem si do Zverimexu koupit odkalovací zvon. Přijdu k pultu, a slečně povídám "potřebuju odkalovací zvon, nepotřebuju ani skleněnej, stačí plastovej."
"Myslíte tenhle rohovej? S hadicí?" - ukázala mi škatuli do který by se schovala filtrace pro bazén.
"Ne bez hadice, stačí mi úplně obyčejnej"
"Jo vy asi chcete ten starej!"
"Jo, stará škola. To je on." Třímajíc kousek známého plastu za třicet korun jsem se vítězně zeptal.. "Copak se na tomhle dá něco zdokonalit?"

No asi jsem starej.

Šílenství

..dostihuje různé lidi v různých dobách. Mou manželku dohnalo někde mezi třetím a čtvrtým výročím. Do té doby si odmítala přiznat, že je závislá. Jo. Závislá. Nehledě na denní hodinu, počasí, a konstelaci hvězd, jak ucítí vhodnou situaci, neomylně vyrazí, přes mrtvoly a nehledíc na ztráty. Zabaví čepice a bundy, skočí klidně do dřeváků, hlavně že má... správné slunce a klíčovou perspektivu, dramatickou kompozici a nebo prostě jen kontrast barev. Nechápavý čip foťáku co neumí zobrazit starorůžovou jako starorůžovou ji vytáčí k neuvěření. No, prostě, miluju jí.

Domácí koníčky

Konečně jsem zjistil, proč holkám vypadávala elektrika v obýváku. Topítko v akváriu odešlo na věčnost. Naštěstí ssebou nevzalo ryby ani holky. Prolínala do něj voda a tak zřejmě když seplo, tak zkratovalo a vyhodilo jistič. Paráda, aspoň vím, že ten jistič funguje.
Před odjezdem jsem schoval před VErunkou odkalovací zvon. Nevím kam. A už bych ho celkem potřeboval.
Babička se nám rozvášnila, a tak máme teď doma ne jednoho, ne dva ale čtyři draky na pouštění. Už jsou na půdě.
Verunka má nachystaný závěsný košíky na kytky.. čeká mně vrtání, hmoždinky atd.
Plavání už má mjen jako pasivní sport.. Johanka plave sama, a se Sofinkou plave zatím Verunka. Tak jsem si aspoň dal hledání klíčů od auta po tmě. Vzpomněl jsem si na tátovu oblíbenou scénku, "aluminiový klíček".

Tolik telegrafické zprávy z Kyšic.

Jetlag Zombie

Ze soboty na neděli mi zavolali iiohledně dnešního dovozu zavazadel. v jedenáct večer, možná půl dvanávtý. Nevěděl jsem jakou řečí odpovídat, nevěděl jsem v jakým časovým pásmu jsem, a sotva jsem se odpotácel z ložnice abych svým blabolem nebudil holky. Pak jsem z toho byl tak paf, že jsem se nemohl usnout. Tak jsem odešel do obýváku, dokázal, že závada nebyla na našem přijímači a pak jsem dokoukal druhou polovinu Alexandra Velikého. Taky Třináctou komnatu. Kdysi v noci ze soboty na neděli bývala Noc s Andělem. Dneska už tam je jen jakési Sešli se.. country variace na Sejdeme se na Vlachovce. Tak jsem si pustil mp3 a usnul na gauči.. Ráno mě vzbudili holky.. snažím se odplížit do ložnice, že si ještě aspoň hodinku pospím, když je teprve .. OSM? Ty hodiny na troubě.. a zdi.. a počítači jdou asi špatně. Tak jo. Kafe, snídaně a jedem.
Odpoledne jsme zalehli hromadně. Takže přišli sousedi, jestli si mužou odchytit slepici u nás na zahradě. To probouzení je hrozný.
Nastupující generace a kontakt s technologiemi. Sofinka si hraje s klávesnicí, leze po stole mezi počítači, a teď se vrhá na fotografování. Hrozně ji baví, že na displeji vidí Johanku.

Homebound snapshots

Podzim v Alabamě.. Už i tady se barví stromy, ty choulostivější v současné zimě (po ránu asi 15 stupňů Celsia)i opadávají, protahují se stíny a světlo má tu tolik žádanou zlatomedovou barvu.







Mother Rucker, sport club, Opening late 2010. Původně chtěli otevírat v srpnu, pak se cedule změnila na "ke konci roku 2010". Na pivo v tomhle klubu jsme se těšili marně. Opening TOO late 2010.




Na letiště v Dothanu přijíždíme s minimální zálohou času. Chvátáme s odbavením, rychle kufry, letenky, osobní kontrola. Jak posléze zjistím, neproběhlo vše tak v pohodě, jak se zdá.
Se soumrakem odlétáme z Dothanu. Za krátkou chvíli se rozloučíme i my dva. Fotkou na schodech jsme pobavili pár lidí jedoucích v druhém směru.


Odlet z Atlanty. Šest letadel součaně na přiblížení na přistání to se u nás nevidí. Tenhle obrázek je ale u terminálu. Pak už byla tma a jeli jsme moc rychle.



Letíme podél východního pobřeží. Takže svým způsobem vidím NewYork. Vzpomněl jsem si na jednu z prvních písniček v muzikálu Vlasy "připlul jsem do New Yorku z New Jersey.. a najednou jsem ji uviděl, zahalenou v průmyslovým oparu, naši Sochu svobody; stála tam na vodě a mávala mi..." Ne já ji neviděl. Nejsem si ani jistej, jestli jsem viděl Manhattan. o něco později už jsme na d mořem, ještě kus Kanady (Labrador?) a pak už jen severní Atlantik. Moře ve své o poznání nevlídnější podobě. Usínám. Někde v půlce cesty, se potkáváme s úsvitem. Dělám další z tak oblíbených vrtulníkářských fotek hnusného počasí shora (sami víte jak krásně to vypadá když vyjedete na hory nad inverzi), a přemýšlím o tom jaký bude počasí v Paříži.



Doufal jsem, že třeba uvidím Eiffelovu věž. Neuvidím. Je zataženo. Potápíme se do těch krásných bílých chumáčků a je to zpátky. "Hnus fialovej", šedo a zima. pod námi proběhne asfalt a já začínám tušit, co bude.. Motory znova naberou otáčky a stoupáme postupeme nezdařeného přiblížení. Druhé přiblížení v pohodě. Fotím kus historie a všímám si, že jsme už v Evropě. Po letišti létají "naše" straky. Ne šedivé alabamské.


Letiště Charles de Gaulle je jako francouzské auto. Skvělý design, ale místy poněkud "nedomysleno". I webové stránky s jeho popisem jsou -mírně řečeno- chaotické. Zlatá Atlanta. Bon jour. Adieu. Merci. Pozoruju "černocha" jak nakládá na dopravník něčí balíky a ztrácím poslední zbytky iluzí o tom, že to přece s těmi zavazadly není tak hrozné. Už vím proč mi balíčky z amazonu chodily vycpané vzduchovými polštáři. Začínám mít strach o to, jak asi cestuje má památeční whisky. Upřímně, mám strach i o tu tašku.
Bezpečnostní školení ve francoužtině je úžasné. Upřímně, asi svoje spolucestující na sedadlech vedle sebe docela matu, když pokaždé, když zní francouzská výzva, zvedám hlavu. Nerozumím, ale hezky to zní. Totálně mně odrovnaly dvě česká souvětí, přivítání a rozloučení v češtině. Nejlíp artikulovaná čeština v mém životě.

Počasí v Praze dobrý. Ale z mých třech tašek přilétá pouze jedna. Dvě další zůstaly trčet v Alabamě, nestihli je naložit, protože v nich museli šmejdit bezpečáci. Na druhou stranu, díky odletu z regionálního letiště jsem se vyhnul jak svlíkacímu rentgenu tak jeho kontaktní variantě.. mužským rukám v klíně..

Holky jsou roztomilý, auto zlobí, pes ani nevěří že jsem doma, doma to funguje..

Tak a je to. Je to za náma, já na tom asi vydělal, Veronika si sáhla na dno, a prarodiče jsme dotáhli do století Ovocného netopýra. Skype, email a blog odteď patří do jejich slovníku. Dokonce natolik, že už někteří ani nekomunikují zastaralými technologiemi jako mobilní telefon..

Přebalování

Přebalil jsem zavazadla. jedno mělo 54 liber. nevěřili byste jakou paseku nadělá flaška whiskey ve vašem rozpočtu váhy. má sedm liber.předal jsem obrazy, dostal jsem kšiltovku a nášivky 101 divize, památeční. Rozloučil jsem se se zbytkem třídy, a teď se chystám na poslední podpisy a opuštění pokoje. nechápu, proč ale prý bych měl místnost uvolnit dřív než ve čtyři. Tak jsem andyho upozornil, ať na front desk nechodí a neptá se :) Věřili byste tomu že s sebou zpátky táhnu dalších dvacet kilo? a to jsem machroval, že možná ta taška je zbytečná. ještěže jí mám. Musím si v hlavě uspořádat plán odhození dalších zbytečností pro případ že by ta váha byla na letišti jiná. Přemejšlím jestli jsem si něco neměl poslat radši poštou.

Píšu si tak blog...

a nechám na plotně flašku s tuhým olejem pomalu rozehřívat. A pak odejdu :) cháchá. naštěstí požární systém nepřivolal hasiče ale jenom údržbáře, kterej plotnu odstavil, otevřel okna a instaloval větrák. takže mám pořád tři zavazadla, a naštěstí nemám účet za hasiče. UFFF.

Proč? poprvý v životě jsem viděl ztuhlej olivovej olej, nebyl jsem si jistej jestli je to chladem nebo nějakým procesem. no teď už je to jedno. ta flaška byla totiž plastová.

Naposled...

Tahle fotka je zatoulaná ze včerejška:

Jak to dělám, že i za střízliva mám podroušenej výraz...

Hromadí se mi ta různá naposled. Naposled moře, naposled týmový jídlo, naposled křídla, naposled postel ve Ft Ruckeru. Dneska jsme dostali pamětní medaile od IMS office, jmenovitě od Rubena, diplom o splnění kurzu, odevzdali jsme učebnice k odeslání na ambasádu, já vyzvedl ty obrazy, a nakoupil poslední dárečky. Sobě jsem koupil hodnostní označení kapitána, dám si ho na helmu :) Nechápu jak se mi mohly věci na cestu sem vejít do dvou kufrů. teď mám tři tašky a málem mi to nestačí. Opět panikařím, že to bude přes váhu. Ale doma mně čeká spousta poprvé. Poprvé uvidím Sofinku jak stojí v postýlce, poprvé uvidím holky jak společně chroupou jablíčko, a je i spousta těch znova na které se těším. Znova uvidím babičku, Mindlovy, naše, Elišku, našeho psa, ostatní psy, celou bandu z Líní.
Pokud budu mít možnost, tak napíšu příspěvek na letišti v Atlantě, před odletem, poslední dojmy ze Spojených států. No a to další už bude (pokud to půjde) z Paříže. Na palubě letadla by sice internet být měl, ale platit za něj nebudu. Beru si ssebou na palubu dvě knížky a šest hodin zábavy s počítačem- mám tam Alexandra Velikého.. a teď jsem si právě vzpomněl, že si musím koupit přechodku na zásuvky. Na evropský, kvůli nabíječce na foťák.

Těším se na vás na všechny. Po mém příletu asi blog přejde na anglickou variantu, pro případ že by snad někdo měl chuť sledovat pouť toho "The foreign guy" v jeho domovině. Uvidím. možná to bude dvojjazyčný občasník, nebo něco jako Verunčina 365.

Univerzální čtvrťák, Lousiana, Wyoming, Washington
South Carolina, výroční, Virginia, Delaware
Hawaii, Massachusets, Wisconsin, South Dakota

ps. Ti, kdož nadávají Američanům, že neznají zeměpis, si tyto státy Unie mohou cvičně vyhledat.

Za dva.

Dneska jsme měli Graduation. Vyřazení.. dostali jsme diplom (předem) a prázdnou roličku (při aktu samém). Diplom jsme si nechali, roličku jsme vrátili. Já dostal na památku flašku Whiskey s vyrytým Ft. Rucker, a shaker (verunko, SHAKER, ne urnu) s gravírovaným jménem a přáním šťastné cesty. Pak jsem letěl zařídit to zarámování. Docela darda. No co se dá dělat. Sbalil jsem většinu věcí, přemýšlím jestli budu žehlit všechna ta trika.. asi jo, Verunka nadávala kolik má doma prádla, tak když už jsem to vypral tak to asi i vyžehlím a namačkám do kufru. Ještěže jsem si koupil další tašku, protože toho mám nějak moc. Zítra půjdu zabalit a odeslat učebnice diplomatickou poštou, zrušit účet, dokoupit dárky, naposled na křídla a spát. Ve čtvrtek předám obrázky, a frčím. Tým 2 se postupně rozpadá, jak odjíždějí lidi na další určení, nebo na další kurzy, a já se za dnešek s některými loučil už potřetí :) Myslím že mi budou chybět; přinejmenším nějakou dobu. Řekl bych, že mi to tu otevřelo oči, spoustu věcí teď chápu trošku jinak. Možná, že se to časem zase vrátí do normálu. Jednoznačně se mi potvrdilo jak důležitý je udělat si vlastní názor na základě vlastní zkušenosti. Řekl bych že jsem se tu dozvěděl něco i o sobě. Řekl bych, že to stálo za to, ale musím s vyhodnocením počkat na Verunku a její názor, protože ona nesla ten těžší konec. Pro dnešek končím, protože se tu cenzuruju, napíšu dva řádky a pak to smažu. tak zatím.

Nácvik

Nácvik na zítřejší Graduation a outprocessing, to byla témata pro dnešní den. Dopadlo to obstojně. Kdekdo si všimnul mého opálení, Janice chodila "jen co noha nohu mine" protože běžela o víkendu maraton, a i jinak to byla povedená taškařice. Získal jsem jednu z náhradních sklenic, takže MÁM sklenici z plesu. Po nácviku jsem se zaseknul s majorem na učebně, vyslýchal jsem ho ohledně palubních střelců, výzbroje, NVG, a podobně, a na pokoj jsem se dostal v půl čtvrtý. Zjistil jsem, že lidi a fyzika jsou vážně všude stejný, protože i v Americe řeší v postupech, jestli palubní střelci mají hrozbu umlčet nebo zničit. Shodli jsme se na tom, že nejlepší je asi umlčet zničením :)
Odpoledne začalo docela solidně pršet, za castu do obchodu pro vyšitý jmenovky jsem promokl. Alabama pláče, že odjíždíme. Jmenovky paráda, jen jsem si je asi nechal udělat až moc krátký. Chtěl jsem je mít totiž i na kombinézu a tam je kratší sucháč. Už se těším, koho to prvního rozčílí, že mám na kombinéze VYŠITOU jmenovku na ACU podkladu, místo těch našich věčně odrbanejch propisotů za body z výstrojáku.
Začal jesm se trochu chystat na Jetlag, tak jsem měl poslední jídlo k obědu, a k večeři jen ovoce. Kručí mi v břiše, a nechce se mi spát; to už ale asi do čtvrtka nepřepnu.
Jsem v prekérní situaci, protože nemám zarámovaný obrázky. Čekal jsem, že se v Pensacole zastavíme v obchoďáku, a ono ejhle- nic. Musím zítra nafofrovat, abych to snad do čtvrtka zvládnul. Jinak to budu posílat poštou z Čech :) "Nenechávej to na poslední chvíli"

Kde jsem to jen viděl?

One Ring to rule them all
One Ring to find them
One Ring to bring them all
and in the darkness bind them

Fotoeditorial, moře

Vyfotil jsem se před tapetou abyste mi záviděli :) to není opravdový moře..

(před?)poslední botanická odbočka