Tak dneska jsme dělali první z plánovacích úkolů, kvůli kterým tu v podstatě jsme. Hm. Útočíme jako kombinovaný prapor podél hranice s airánem na jednotky které vnikly na území hodných. Ano, čtete správně, o vrutlnících a ni slovo. Teda, jedna z jednotek, které bojují spolu s námi je má a provádí pro nás agresivní průzkum. No.. znáte písničku Quantanámo? ..hlavně a tankové pásy, nad hlavou třepotá vlajka z pruhů a hvězd... Po zadání úkolu pro prapor začli všichni dělat, že vědí co mají dělat a smolit powerpointové prezentace za svou část, no a já jsem dělal Čecha. Do všeho jsem nimral, a nenesl jsem odpovědnost. No, zapůsobili jsme na kurz obvyklým dojmem, takže nás pochválili (asi jako když pochválíte psa, když konečně našel ten míček co stojíte dva metry od něho a ukazujete na něj :) ) že dobrý, že jsme si dokonce zvládli rozdělit úkoly. Já jsem přispěl svojí trochou do mlýna, když jsem jim vyvěštil ze zvětšeniny mapy na jako vlastně vzdálenost to bojujeme. Konečně jsem v praxi aplikoval něco z těch civilních pilotních zkoušek. Pak jsme velkoryse naplánovali útok naší jednotky přes dvě stejně velké nepřátelské, a konečně udělali nějakej briefing o tom co nás vlastně čeká. Něž jsem se stačil zeptat kdy jako vydáme nějaké rozkazy do podřízených jednotek, tak na tohle upozornil náš instruktor. No co si tady budu tahat triko.
Máme tady prý první hurikán sezóny -teda- v Texasu. Nemám rád zdejší mraky. Jsem vycukanej z každý bouřky, od tý doby co jsem viděl na youtube jak začínají tornáda. A hlavně, jak končí.
Byli jsme pokecat, a okusovat křídla. Vypadá to, že bych se to tady mohl naučit. Já, kterej jsem v životě nenašel na kuřecích křídlech něco hodné sežrání.
Dneska žádnej tělocvik, ani odpolední dobrovolné běhání. Zítra taky žádný tělocvik, zato asi hodně školy. Jinak nuda - pokud se pobyt na subtropickém venkově dá nazvat nudou.
Včera pozdě v noci při své poslední vigilii, jsem si vzpomněl na jeden rozpracovanej projekt. Tak jako Verunka má projekt 365, já Vám teď představuji ten svůj:

Song for today.

Vzniklo to jako nápad jak holkám ulehčit dobu odloučení, a jako varianta koukání na stejnej Měsíc na obloze.. Mám ssebou v mptrojce sadu písniček. Nečekejte kdovíco, většina jich je aspoň pět (spíš deset) let stará, ale jsou to písničky, co cestujou z disku na disk, a z počítače na počítač tak jako já. Verunka jich určitě spoustu zná, a samosebou máme k některým osobní vztah. No, tak to zkuste taky, buď si je stáhněte, nebo mi napište a já Vám je pošlu mejlem vždycky po zveřejnění.. nebo je stejně už ve svých počítačích máte taky, je to klasika.
Začneme tou první ve složce, Aretha Franklin, a její I say a little prayer. Najdete ji i na youtube,ale aranže jsou různé a většina záznamů z tehdejších televizí.. za zábavností a hudebním zážitkem pokulhává. V Čechách tu písničku zpívala (nejspíš kromě jiných) Ilona Csáková, jako Proč mně nikdo nemá rád.

Coververzí si ještě při tomhle výletě užijete, tak tady je jeden originál :) Hezké ráno.

no comment

Den 16. Písemka a zprávy z domova

Tak, dneska jsem řešil dilema. fotbal nebo johnsonball? No, zvolil jsem johnsonball, protože se to hrálo aspoň s kulatým míčem. Kombinace fotbalu(našeho) s basketbalem a nekontaktním rugby.. teda pokud nekontaktní rugby není oxymoron. Důvod? Ideologie. "Kdo není soutěživý, ten je komunista." Myslím, že jim začnu ukazovat soutěživost v individuálních disciplínách, třeba v běhu. Milton, přišedší (to je slovo!) z jižní Ameriky pochopitelně dal také přednost kulatému míči před šiškou, a dostal se do druhého týmu. Oba jsme na míč reagovali podobně.. "catch it!!" no a oba řešíme jak do toho kopnout. On -pravda- s lepším praktickým provedením. Holky ze třídy jezdí jako vzteklý kuny, a zkuste si blokovat nebo doskakovat lidi co mají tak metr devadesát, a devadesát kilo :) No nebudu se vymlouvat, míčové sporty nebyly nikdy mou silnou stránkou. Ale párkrát jsem si na míč aspoň šáhnul a několikrát ho vykopl správným (ve smyslu dopředu -dozadu) směrem, občas i žádoucím úhlem. Ještě jsme si měli zvolit, kde na hřišti budeme. No jak jim má člověk vysvětlit, že jakej pán takovej pes, a že já mám doma retrívra, co si užene infarkt běháním od jednoho švagra k druhýmu za přehazovaným míčem. No, na konci jsme jim vysvětlil, že jsem špatně se infiltrující komunista a že mně příště dostane druhej tým. Doufám, že nedostanu deku. Možná budu radši taky běhat, jako Andy a Benjo. Na druhou stranu, Filip říkal že u nich to mají nějak rozumně rozplánovaný, že to není pořád frisbee, ale i posilování a plavání a běhání.
No a pak to přišlo, telefonát domů, jak je na tom Verunka s počítačem a vůbec. Na druhý straně zvláštně zastřený hlas, jen obtížně bojující s emocemi a mně zbyla jen chatrná slova útěchy o tom , že takhle je to lepší než nějakým nehezkým způsobem v nehezkém prostředí. Nedávno jsme se o tom bavili, a teď nám to přibylo na hromadu těch starostí a trápení co máme. I když s touhle ztrátou se prostě nezbývá než srovnat. Prostě, babička Bohunka si s holkama naposledy zahrála karty, pohrála si s pravnučkama, naposledy došla do divadla, a v pondělí ji pak Iveta našla s Bohunčiným typickým šibalským úsměvem na rtech (jako bábi Zlopočasnou), akorát bez Bábinčiny cedule. Ano, to co tu tak hloupě opisuju, je to, že Bohunka za námi už na léto nepřijede, a že ani my za ní nepojedeme na Nový rok nebo Velikonoce a narozeniny.

Den 15. Zpátky do školy

Tak, po víkendu zase začínáme. Od šesti tělocvik, tentokrát posilování s během, ňaminka. Jsem shnilej jak letní jablko v listopadu. Ještěže nemusíme testy výkonosti splnit jako naši domácí kolegové. Vysvětlil jsem Mikeovi, jak to bylo s tím víkendem na Floridu, a už je ze mně plnohodnotný člověk, protože mi přišla poštou platební karta. nevídáno! Tak teď už jen aby chodily pravidelně penízky. Čekají mně záležitosti jako zaplacení bydlení, a tak. Taky jsem slíbil Verunce, že jí vyberu nějaké dárky, a ty se mi taky budou líp platit kartou. Co se děje tou dobou v Chotovinách, nevím. Věděl jsem, že tam Verunka měla jet kvůli Mirce, a teď už vím, proč Mirka byla tajemná jak hrad v Karpatech. Takže na pondělí, vlajku na půl žerdi.

Den 14. Vzpoura mozků

Marný boj se softwarem, nedaří se mi ořezat fotky k publikaci. Nechce se mi nic. Dospávám deficit, kterej jsem nevěděl , že ho mám. Trocha učení. Nuda. Telefon s Nikou, notebook jí hodil záda. Doufám že se jí to podaří nainstalovat. časový posun sedmi hodin a roaming jsou skvělá kombinace. přítel na telefonu, co si snaží vzpomenout, co mu to psalo při poslední instalaci Visty, a zděšená manželka, která si přičítá vinu i za druhou světovou... miluju jí. Vážně. Je roztomilá, jen kdyby na to nebyla tak sama, chudák.

Den 13. Pidivýlet

Slíbil jsem Veronice, že jí tu nafotím věci v přírodě, jak to tu vypadá. Proto jsem si na dnešek naplánoval výlet do lesa. Podotýkám, na základně. ehm. Tohle experimentální panorama jsem vyrobil u místního rekreačního jezera. Krokodýli tu zdá se nežijí, ryby ano. na druhém břehu je cedule s informací jakéže to mají mít míry, aby se daly sežrat. vlevo je příjezdová cesta ke statům na barbecue. Za těch dvě a půl míle jsem viděl: jednoho havrana, jednoho orla?, dvě ještěrky, želvu, vážky, motýla jako dlaň, a smradlavé nory od pásovců. Taky stopy nějakého lesního požáru v raném stadiu. Oproti mým původním pocitům ten les je poměrně průchozí, je celkově sušší než lesy u nás, a je tu spousta lián a jim podobných šplhavců po kmenech ostatních. taky juka tady roste, a mimóza, byť ta je tady nepůvodní. To na jezeře je vodní hyacint, domnívám se. Ano, znáte z našich zahradních jezírek. tady je to plevel. Podotýkám, že tuto objevnou výpravu jsem podnikal v místních klimatických podmínkách, takže 96 fahrenheita.
Cestou zpátky jsem se stavil nakoupit, koupil jsem si zmrzlinu a šťávu z brusinek a mandarinky.. a teď se na tu zmrzku budu do zítra dívat v mrazáku, protože nemám příbor. Zítra si přinesu ze snídaně aspoň plastovou lžičku, a pak budu zkoušet další aspekt ameriky, místní (byť patrně dámskou) variantu maniodepresivního sólového zpití se do němoty. Nebojte, pro začátek je to jen kelímek jak od polárky, žádný dva litry.
Ještě musím někde splašit prací prášek v objemu menším než na vyprání pyžama pro slona. dvoukilovou krabici tady teda fakt tahat nehodlám. Ani autem ne.
Pokoušel jsem se ořezat některé detailní fotografie, ale nějak to se mnou bojuje. Mimochodem, Picassu jsem odinstaloval, protože byla moc... vizuálně efektní ale neefektivní. no pardon, když si to hraje na úpravu fotek a po deseti minutách hledání tam nenajdu ořez... hlavně že to přešupuje dole na liště maličký thumbnaily fotek co jsou okolo tý co si zrovna člověk prohlíží. na blbiny je člověk užije. Jo a ten foťák sice umí makro, ale jenom když usoudí že ho bude fotit. nedá se tam vynutit. Musím pro manuál..

Den 12. Dejte mi všichni pokoj!

No tak hrozné to zase nebylo. Ale za celej tejden jsem si nastřádal spánkovej deficit, jak se snažím ráno nezaspat. Budím se v průběhu celé noci, mžourám na budík, a za hodinu zas. Výlet na Floridu se nekoná, nějak jsem to zmotal a jedeme až další víkend, ten co bude kvůli dni nezávislosti delší. Takže jsem přišel ze školy ve dvě hodiny, začal komunikovat s holkama, o dvě hodiny později jsem sebou plácnul do postele s notebookem a večer jsem usnul. No co.

Den 11. Lila taky není barva!

Všem děkuju za přání k svátku. Oslavil jsem to .. no nijak. Vlastně jo. šel jsem si koupit plavky, a šnorchl s brejlema. Ale popořadě.
Dneska byl první den tělocviku s posilováním, tak jsem si poupravil názor. Jsou nechutně nabušený, ještě že aspoň v tom běhu jsem nad průměrem. Druhej den školy se nesl v duchu zbraní hromadného ničení. Čtyři hodiny výkladu o tomhle tématu je zbraň hromadného ničení samo o sobě. pak si ještě přišelp opovídat nějakej místní náčelník (voják, ne indián), snažil se tahat z Amíků rozumy co se jim líbí a nelíbí, no ale nějak se do toho neměli. No bodejť, když teď za nelichotivé poznámky o civilních nadřízených "nad pivem" odchází - je odejit - vrchní velitel v Áčku. Takže paráda, nestihnul jsem díky tomu vyřídit vycházku na víkend. Musím tam dojít zítra ráno. Není problém, že bych odjel, ale kdybych se nevrátil. Jsem pozvanej na výlet na Floridu.. ale o tom jsem už asi psal.
No, k těm plavkám. Už jsem tady asi zmiňoval, jak jsem se dozvěděl, že "Speedos" jsou "no-go". Teda, že normální pánský plavky jsou tady .. haram, hřích, exhibicionismus. Takže pěkně kraťásky, až ke kolenum. No dobrá, řekl jsem si a vyrazil na nákup. Kdo mně zná, ví jak jsem musel trrpět [to není tisková chyba, jedno r by bylo málo]. No požádal jsem paní, aby mně odvedla ke správnému regálu, naučil jsem se další nové slovíčko, trunks, a jak se hledat plavky se vzorem hodným mé porcelánové pokožky. Určitě jste mě už viděli v těch hroznejch kraťasech od Vietnamců, co jsem si přivezl z jednoho přežití v Krumlově. No tak s TĚMA tady nadělám parády.. Což o to, měli i jakoby normální jednobarevný, ale ty obvody.. sisisél, šuší pane. Asi jsem měl jít do dětskýho.jinak to co by mi možná bylo, tak takhle přiteplený vzory jste snad neviděli. mám matný dojem že tam byly i jedny.. lila květinové vzory? No tak jsem si aspoň koupil ten šnorchl, protože jinak jsem na výlet nevybaven a nepřipraven.

Vyfotil jsem trávník pod cvičištěm (pro starší buzerák).

Tohle je historická ubytovna pro hosty velitele základny

ty stromy okolo, to jsou magnolie. No musim se ještě naučit pracovat s foťákem, já vím. chudáček nevěděl co si počít s tím světlem od sluníčka.

Den 10. Morning.. Evening.. whatever

včerejší dovjitá duha. Hasiči už byli pryč.













vedlejší ulice u hotelu, pohled někam na západ.













ta samá duha, pohled někam na nýchod.













štos učebnic, toho času lisující botanický vzorek.













na Johančino přání, tátova postýlka.













Tak, dneska jsme měli opravdovou školu a já jsem si zavzpomínal na staré dobré časy studia v Brně. Hlavně, když se mi začlo hroutit tělo ze židle. Byli jsme na obědě v PX a po pravdě řečeno, stravování typu fastfood mi nevyhovuje. Dal jsem si něco, měli na mě spoustu dotazů, na který jsem říkal no, pochopil jsem že jestli majonézu nebo něco, tak jo, zeleninu už na mně znakoval :) No dobrý. Příště si dojdu pro chlazenou bagetu vedle, bude to rychlejší levnější a ... (typickej Čech?) Teď při večeři jsem si říkal, proč se nad tou zdejěí jídelnou tak ofrňujou.. asi že jsou všichni kapitáníi a tam chodí všechny hodnosti. No já jsem tam spokojenej.. široko daleko jediný místo kde člověk nežere z plastikovýho talířku plastikovou lžící, po tejdnu už mně tam poznávají, a upřímně, takhle zdravě nejím ani ve kbelích.
Po obědě na mně padala dřímota, taky jsem se zkoušel zapojit a plácnul jsem něco co bylo oceněno s takovým hmmmmmm podtónem. Probíraly se "geopolitické body" přičemž pod honosným názvem se skrývala nevojenské objekty určené k obraně protivzdušnou obranou, například s náboženským, politickým, nebo humanitárním významem. Padaly tam nápady jako Bílý dům... Tak jsem řekl mosty. A jsem za blbečka z Východu. Hlavně, že tam pak v seznamu objektu vyžadujících obranu byly lokátory, jednotky a nějaký sklady pohonných hmot.. No já bych si teda rozhodně mosty podél osy přesunu bránil.
V průběhu den si nás postupně rozebírali sponzoři, já jsem zůstal na konec :( ne teda tím, že bych neměl štěněcí oči, ale nějak jsme se míjeli. Spolucizinci mají domluvené auto na víkend na nákupy, já jsem domluvenej s klukama na ten výlet.
Vojenské kraťasy se síťkou jsou dokonalé, protože když s nimi jde člověk běhat bez spodního prádla tak se mu nikde nic nebimbá. Mají ale i svou nevýhodu. zkuste si ve 100procentní umělotině dělat sedylehy. Ano, mám odřenou prdel tam co začíná kasička. je to potupnější než odřený kolena a lokty o koberec. Aspoň že to není vidět.
Pod tlakem okolností celkem cvičím. Doufám, že mně to nějak pozitivně poznamená.
Taky mně mrzí, že Johanka je doma bez tátovský podpory, nejistá a smutná, a bázlivá. Z toho je mi moc smutno. Mám radost, že půjdou plavat s Verunkou, a že pujdou plavat s Mirkou :) to se budu dmout pýchou na dálku, až mi budou holky referovat co všechno babičce předvedla.


Závěrem, používám nový software na publikaci a správu fotek, a byť zvládá otočit fotky, tak to nějak neukládá nebo co.. takže jsem to otočil a tady je to ležatý. vy se s tim poperete.
Pak taky nevim proč mi to ty obrázky nemohlo dát na konec. no budiž. tak je to chronologicky.

Vzrůšo!

..jak jsem se tak vypravil na večeři, v přízemí v chodbě nesměle pípal požární alarm (má se co učit od toho co mám v pokoji). No a venku slyším úúúííííúúúúíííí a pak přijela opravdická americká chromovočervená stříkačka. A venku byla duha, a teď už zase .. prší. Jo, a viděl jsem letět Chinook, a Apache. hmm. tak nic, tak já jdu zase útočit tankovou rotou na kótu 287., Duhu jsem Vám vyfotil. Hasiči už tu nebyli.

Den 9. Sweat home Alabama.

Tak dneska to začlo. Tělocvik v šest ráno. pro nás to znamenalo přesun už od třičtvrtě, přišli jsme jentaktak. jenom tak zlehýnka kliky, a sedylehy, někdy v dohledný době mají přezkoušení z PT (to jako TV). My ho absolvujeme, byť jeho hodnocení nemá na naši budoucnost vliv.
Pak jsme šli běhat, 2mile okruh. Klasika, skupina lidí vyrazí jako o závod, aby jim po půl kilometru došla síla. tak jsem si tak běžel.. no nebudu se chlubit, protože je jich zase spousta (všichni?) na tom líp silově. Pak sprcha, instantní ovesná kaše, a na učebnu. Když jsme tam došli, tak jsme se dozvěděli, že my máme pro dnešek volno. no paráda, akorát kdyby člověk nebyl tim chozením zmáčenej jak myš. Telefon domů, holky zvládají, chválím za posekání zahrady a za puštění filtru :) Dostal jsem za úkol fotit stromy, keře, traviny a místní faunu. Až zase přepadnu nějakýho švába, tak vám ho sem napíchnu. Kojoty potkat nehodlám. o víkendu se snad pojedu někam podívat. To´t vše. nuda. Co byste chtěli? Krevety na slano, krevety v marinádě, krevety s chilli, krevety s paprikou, krevety v tomatě, krevety s krevetama... tak šup, pracovat. Hezký den. Jo a klidně tu můžete nechávat vzkazy, ať vím co za havěť mi tu po blogu běhá.

Fotoeditorial

Zbytek zdejší bouřky, to světlo se nepodařilo zachytit úplně věrně.













Prší....













Můj obývák













Mé sofa...













Má kuchyň a vstupní hala.

Den 8. Hello everyone, my name is...

Aneb První den ve škole. Byl jsem připravenej na to, že budu brzo vstávat abych si stihl před snídaní zaběhat. No, nějak to nedopadlo. Zdály se mi kraviny, pak jsem si říkal, že je to ještě brzo na vstávání, no a pak už byl čas sotva posbírat věci a vyrazit na snídani. tam jsem potkal kolegy a šupajdili jsme na úvodní briefing. Jo, při oblíkání jsem si říkal.. "fuj, ot je hnus, to to nemohlo chcípnout někde jinde?" No když jsem ale švába nabral na karton, tak se mrskal, svině jedna. na chodbě byl jeden další zašlápnutej. No svým způsobem lepší slimáci. ty okusujou věci akorát venku. Asi jim začla nějaká sezóna. Teď si klapu blog, po hovoru s holkama, a začal tady pípat požární senzor. choději tu údržbáři, něco kontrolovali, tak nevím. Kdyžtak budu ve zprávách. Zeptal jsem se jich jestli to je jenom zkušební, ale nějak jsme si nerozuměli. Vypadali v klidu.
Zapomněl jsem zmínit původní pointu včerejšího příspěvku (než jsem koupil foťák). Jdu si tak zaběhat a najednou tam na chodníku vidim.. zajíce? Štěňata. Dvě štěňata kojota, takový větší liščata, utíkaly se schovat do propustě pod cestou a do příkopu vedle. tak si tak říkám.. kdoví odkud vyleze stará nebo to dostane kuráž až se otočím a pujde mně to rafnout do nohy.. no znáte to, čivavy.ale dala mě zvířátka pokoj a já mohl pokračovat v běhu. Takže Ft. Rucker Alabama, kde kojoti přejou hezké nedělní ráno. Taky jsem zapomněl zmínit to, že v sobotu byla date party v klubu. Následky jsem potkal při běhu.. spodek bikin a střevíčky-baleríny .. no někomu schůzka vyšla, zdá se.

Den 7. Tyrkysová není barva! A co malinová?

fejsbuk. fejsbuk.fejsbuk...
Tak, dneska se mi podařilo zavolat holkám domů, skypovali jsme spolu přes hodinu. Veronika měla dobrou náladu, aspoň to tak vypadalo, Johanka byla roztomilá a Sofi celej tatínek.. nejradši cvakat na počítač. Pak jsem vyrazil do muzea, pokochat se místní sbírkou vrtulníků a artefaktů souvisejících s lítáním, postál u cedulí se jmény hrdinů, a pak jsem šupajdil zase domů. Muzeum mimochodem zadarmo.Ještě jsme stihli pokecat s Veronikou než šla spát, a já jsem vyrazil do obchodu. rozhodl jsem se koupit foťák. Nejdřív jsem zašel do potravin, koupit si něco k večeři, a pixlu mlíka - tvarem mi ze všeho nejvíc připomíná flašku fridexu. no, když je na tom napsáno low fat dairy product, tak by to snad nemusel bejt fridex.. Pak jsem celej nákup nacpal do batohu (s tim dáváním třech věcí do pytle mně fakt pruději) a šel jsem nakupovat. rozhlédl jsem se, spatřil jsem co chci, a oznámil svou volbu prodavači. Paráda, tady, tamhle, potřebujete extra záruku? ne.. potřebujete tadytu kartu.. OK. Přijdu na pokoj a zjistil jsem že na krabičce je lepička. RED-ROUGE. Verunko, líbí se Ti Tvůj nový foťák?
Rozpoznává úsměvy, jak se můžeš přesvědčit na fotce nahoře. Wow, jdu dělat "tilted pictures of me" a zahltím jimi internet. a budou mne terrabyty, budu v reklamách, na billboardech, v občankách a pasech. muhaha.Těm, kdo blog čtou ráno před prací anebo při kafi, hezký den a dobrou chuť. Dal bych si kafe.



PS. Do not microwave. Me hungry. no Oven. Já to věděl, že v tom bude zrada.

Den 6, Vypnuto.

Sobotu jsem měl úplně vypnutou. V pátek večer jsme šli do klubu, byla tam živá hudba, pokecali jsme. Vzbudil jsem se celkeme brzo, ale měl jsem v plánu vynechat běhání a dát si volno, abych to nepřepálil.. Jediné, co jsem za celý den zvládnul bylo dojít si koupit pastu na zuby, a podívat se v px na nabídku. Koupím si foťák, ať můžu blogovat s fotkama. Dělají se tu zvláštní bouřky. U nás se bouřka udělá , vyzuří a je klid. tady se to nějak postupně rozrůstá. když jsem šel z toho obchodu, tak byla bouřka tak patnáct kilometrů daleko. Jídelna je o víkendu zavřená a tu druhou jsem zatím nenašel, tak jsem musel do minimallu na pumpu koupit si nějakou večeři. Když jsem přišel na pokoj, tak už to bylo skoro i tady. fičel vítr, intenzivně pršelo.. Abych pravdu řekl, už chápu proč máme ten leták o tornádech.

Den 5. Dneska nic? Že bych nic neprovedl?

Tak další den pomalu za námi. Dneska jsme si vyfasovali předpisy, a byli jsme se ukázat v budově kde probíhá náš kurz. Představili nám jednoho z instruktorů co s námi budou pracovat.. doufám, že v tomto případě neplatí nomen omen - jmenuje se (do češtiny přeloženo) Ječoun. Odpoledne jsme dělali test z angličtiny. u mně dobrý, kolega z Ekvádoru dopadl nějak hůř. v pondělí dělá další pokus. Říkal, že když to nedá, tak pápá, sbohem armádo. teda, jakože ho vyhoději, ne že by na to házel bobek sám. Ruben nám říká - Vemte auto a někam jeďte. hehe. Co se týče nakupování, úplně mi stačí ten PX, nepotřebuju jet tady do alabamskýho Milevska jen proto abych vypadnul. No, ale nakonec to stejně přijde, a budu tady muset jezdit. Rád bych to ale nejdřív s někým omrknul, ve stylu vodění medvěda. Budu se muset na někoho přilepit. Uvidíme v pondělí, jakou máme nachystanou sestavu místních. Mám taky dojem, že bychom měli mít někoho přidělenýho na starání.. nevím jestli jsem se ale nepřeslechnul.Pořád řeším, jestli ta jídelna co do ní chodím, je ta správná. Jsou tu prý dvě, ale já tu druhou ještě nenašel, Ruben říkal, že ty jejich branci, že se s nima nesmíme míchat. Asi bychom jim umazali vymytý mozky. teď jsem hnusnej, já vím. No, v sobotu bych mohl zkusit zdejší muzeum. Spousta letadel a vrtulníků. Nebo se zkusim spojit s klukama co plánujou na víkend. Jo, operace Medvěd. DNeska se nám dokonce podařilo navázat spojení přes skype, sláva. není nad to po padesáti minutách běhání zpocenej skypovat s rodinou. No, ale lepší něco než nic. Holky jedou na víkend, tak kdoví kdy je zase uslyšim.

Tak jsem neváhal a před večeří se paní zeptal, jak je to s tou jídelnou. Takže jsem vybavenej provozní dobou kdy tam chodí "chráněný druhy" a mimo tu dobu můžem chodit kdykoliv. Fajn. Já tady zatím jedu na polopenzi, vynechávám obědy, protože toho je celkem dost na výběr. I zelenina, ovoce.. Kromě včerejší špatné řady (fastfood) jsem měl zatím navýsost evropská jídla. Tu sekanou, včera fast food buritos s hranolkama, no a dneska .. Rindchnitzel und Kartofeln. Jen to pití mi dělá starosti.. samá sladká vodička. Jo, a dal bych si polívku. ty tu nemaji.

a na závěr, FAUX PAS dne 5.
V hlavní roli tentokrát kapitán Ječoun. kolega z Ekvádoru má na blůze nášivku. Při představování mu řekl, že se jmenuje Milton. Kapitán na to, jestli to Ejercito je příjmení. Ano, modří už vědí.. a červený tým použije google, nebo www.slovnik.cz. Tak tohle teda vím i já, a to No hablas, senor.

Den 4. Casual wear aneb Člověk se pořád učí.

Ráno jsem skypoval domů, bohužel nešlo pořádně připojení a tak jsme nakonec skončili u klapání vět do klávesnice. Doufám že Veronice pomůže víkend doma, protože jinak se mi chudák asi zblázní. Byl jsem si zaběhat, předbíhal jsem skupinu asi 60 lidí. Pěkně se za nima běželo protože zpívali ty jejich popěvky. Navečer byla seznamovací ..párty. Nepochopil jsem výraz casual. přišel jsem v kraťasech a tričku a ostatní košile, dlouhý kalhoty a tak. Budu asi chodit pořád v maskáčích, místním to nepřijde zvláštní a mně to zjednoduší život. Bolí mně huba od toho jak se usilovně snažím mluvit anglicky. Bohužel, nějak se mi to nedaří. když jsem se snažil říct jednomu filipovu známýmu e jsem filipova kopie, co se týče životopisu, tak jsem se nemohl ani za boha vyžblebtnout. Achjo. Jinak jsme měli první briefing, nebo školení.Zítra děláme zkoušku z angličtiny (zase..) a pak jdeme fasovat knížky a představit se do kurzu.. zřejmě místním. Těším se až konečně začneme něco dělat. Budu se moct na něco sooustředit a nepřemýšlet vpravo vlevo.

No, a taky se mi stýská. Bylo by krásný slyšet co holky podnikají, a jak si to užívají, a chtít být s nimi. Zprávy z domova mi zatím na klidu nepřidávají.

Den 3. Liják

Tak se tady vyvrbila bouřka. v plánu emergencies v hotelové příručce je i co dělat v případě tornáda. Paráda. Přímo tady ne a ne sprchnout, i když místní zprávy předpovídají déšť na 40 procent všechny dny co tu jsem.Včera jsme si dali S Filipem pivo, probrali jsme místní podmínky a možnosti, a pak jsme se rozešli za svými povinnostmi. No, já jsem šel víceméně do postele. Dneska jsem si zaběhal, pak jsem došel zřídit účet, odnesl jsem dokumenty lidem co nás zahraniční studenty mají na starosti, a šel jsem se projít a koupit ten adapter na místní zásuvky. cestou zpátky jsem vyzkoušel jinou cestu, kolem jejich místní hospody s dětským hřištěm. Teď mě čeká další důležitý úkol, stravování v závodní jídelně. Zmoknu? nezmoknu? Ve zprávách tady hrozně řeší povodně co byly v pondělí v Oklahomě.. (kde???) hmm.

Zmokl jsem. Přišla totální průtrž mračen, voda tady tekla proudem a já za dvěstě metrů k jídeolně totálně promoknul. Večer jsme byli v klubu na pivu. Pivní limonáda s příchutí citronu. Nicmoc, pro člověka zvyklýho na Plzeň.

Doma holky podle všeho docela bojujou s odloučením. Johanka má asi pocit ztráty a v zájmu toho aby se jí neztratila i maminka je hodná až vlezlá, chudák malá. Chápu ji, a chápu i Veroniku, že je nesvá z toho že jí dítě vlaje nejlépe na noze jako koule. Doufám, že to spojením přes Skype společně přemůžeme. .. Pak přijedu v listopadu domů a nebudu mít kde spát protože v posteli bude napytlíkovaná johi.

Den 2. Z emailu domů

kukurici jsem zatim zadnou nepotkal. ale grepfruity to baleji do sitek jako pomerance.. nekecam, asi sedm grepfruitu v sitce.kdybys tady jela v aute typu opel corsa, tak vsichni budou koukat z kteryho rohu tu hracku nekdo ridi radiem. videl jsem tu nakupni tasku nejake pani, ktera byla vetsi nez multipla (to auto, ne ta pani) o pickupech na tahani lodi z more, medvedu z lesa, a manzelek z hospody ani nemluve.
pani jsou tu ruzni :)

cernosi mne uceji anglicky.
zrejme jsem udelal fauxpas na letisti kdyz jsem pri kupovani vody nedal zpropitny.
dneska jsem udelal faux pas kdyz jsem se zeptal slecny v px (tesco..) ze nevim jak to je se spropitnym.. kdyz neznas to spravny slovo, tak te tezko chapou.
pani od pokladny na mne volala "beggy" tak dlouho az mi ten vozik sla sebrat.. voziky zustavaji v obchode. to ze je znam jako trolley, to jsem jen nesmele kniknul. "sorry for that trolley"
kdyz na mne nekdo mluvi, kejvu a smeju se. v kurzu budu s filipincem, ekvadorcem a thajcem?.. a amikama. jestli tam bude aspon jeden fernandez tak jsem mel asi studovat spanelstinu.
btw, clovek co nas ma na starost je taky nejakyho spanelskyho puvodu. ale zrejme vladne i nemecky. nikdy nevis.
NEMAM prechodku z tech jejich po....ch zasuvek na nase. hledal jsem ve dvou obchodech. marne. posilali mne z jednoho do druheho.
Sel jsem si zaridit ucet. marne zavreno? zamceno? otvirani na spatnou stranu?
je tu hic jak v .. 90F. vylezu z baraku, a jsem mokrej. a to pry jeste ani nezacalo leto :))) olalaa.
na prestup v atlante jsem mel sest hodin. skvely, uz dlouho jsem se tak nepobavil.. na mistni letiste jsme leteli nejakym chcipackym challengerem nebo co, no v Mi8 je mista vic.
Martinu Kicovou jsem potkal az pri nastupovani do toho challengeru. jo, kdyz si clovek nepamatuje obliceje, to se to blbe hleda znamej xicht na "bussiest airport of the world".
Byl jsem rad ze tam byl ten kontakt na vyzvednuti. min uz mne pobavilo ze mne v deset mistniho (jedenact atlantskyho, t.j. ctyri rano lidskyho) vozili po zakladne odkud kam dnes rano pujdu, zarizovat si ID, atd.
hehe, dalsi fauxpas.. first floor. prizemi. ehm. ja hledal kancelar v prvnim patre, kdyz jsem konecne nasel ten jedinej tripatrovej barak co mi v noci ukazali.. jo ubytovna praporciku a dustojniku je taky tripatrova. jeste ze jsem si vzpomnel na to ze je to na jediny ze dvou svetelnych krizovatek :)
protoze jsem si nepreridil hodiny, tak jsem na schuzku v jednu prisel ve dvanact :)

The D Day

Den 1. Ranní vstávání ještě před budíkem, stresík, výsledek Kiřiny nemoci a náročnější startování auta předznamenávaly hektičnost dnešního dne. Po příjezdu na letiště jsem začal roztávat - přijeli jsme de facto na čas přesto, že na sjezdu na Barrandov stály auta i směrem na ruzyni. Když jsem odbavil tašky, spadl mi kámen ze srdce. Ráno jsem ještě odebral mikiny a další maličkosti, a udělal jsem dobře, jinak bych se do váhy asi nedostal.Holky byly suprový, v klidu vstaly a odvezly mě, odbavily a na cestu mi daly balíček k rozbalení v letadle nebo na místě. První část cesty jsem absolvoval B767-300ER, za křídlem. Po cestě jsem viděl Lamanche, pak pobřeží Walesu a moře. spoustu moře. Když jsem se později probudil, tak jsem se divil. Letěli jsme nad Islandem nebo čím, pod náma plotny sněhu a tající vody, a z toho koukala sopka jak vyšitá. Pak nebyla krajina až tak zajímavá, a pak zas moře. Když nám ukázali mapu, tak jsme zjistili, že letíme přes celou Kanadu od severu, kolem jezer a pak do Atlanty. Bavili mě lidi, co se tvářili, že rozumí anglickým hlášením osádky.. ale jen do té doby než na mně celním černoch zabublal ligvrtbkcgrrz. s úsměvem jsem odvětil že nerozumím, a na třetí pokus řekl větu celou, do you have liquor, tobbaco, cigars? pak jsem šel černošce vysvětlit, že potřebuju palubní lístek na další let. Tak už vím že správné slovo je boarding pass. Čekám na letadlo do dothanu, a modlím se, aby tam na mně čekal ten kontakt ze školy. na cestování taxíkem už fakt nemám morál. je 0742, notebook má pořád lidskej čas a vnitřní hodiny taky ukazujou k půlnoci. fajn, už jen čtyři hodiny. Asi bych měl šetřit baterii nebo si koupit přechodku na zdejší síťové zásuvky..