The D Day

Den 1. Ranní vstávání ještě před budíkem, stresík, výsledek Kiřiny nemoci a náročnější startování auta předznamenávaly hektičnost dnešního dne. Po příjezdu na letiště jsem začal roztávat - přijeli jsme de facto na čas přesto, že na sjezdu na Barrandov stály auta i směrem na ruzyni. Když jsem odbavil tašky, spadl mi kámen ze srdce. Ráno jsem ještě odebral mikiny a další maličkosti, a udělal jsem dobře, jinak bych se do váhy asi nedostal.Holky byly suprový, v klidu vstaly a odvezly mě, odbavily a na cestu mi daly balíček k rozbalení v letadle nebo na místě. První část cesty jsem absolvoval B767-300ER, za křídlem. Po cestě jsem viděl Lamanche, pak pobřeží Walesu a moře. spoustu moře. Když jsem se později probudil, tak jsem se divil. Letěli jsme nad Islandem nebo čím, pod náma plotny sněhu a tající vody, a z toho koukala sopka jak vyšitá. Pak nebyla krajina až tak zajímavá, a pak zas moře. Když nám ukázali mapu, tak jsme zjistili, že letíme přes celou Kanadu od severu, kolem jezer a pak do Atlanty. Bavili mě lidi, co se tvářili, že rozumí anglickým hlášením osádky.. ale jen do té doby než na mně celním černoch zabublal ligvrtbkcgrrz. s úsměvem jsem odvětil že nerozumím, a na třetí pokus řekl větu celou, do you have liquor, tobbaco, cigars? pak jsem šel černošce vysvětlit, že potřebuju palubní lístek na další let. Tak už vím že správné slovo je boarding pass. Čekám na letadlo do dothanu, a modlím se, aby tam na mně čekal ten kontakt ze školy. na cestování taxíkem už fakt nemám morál. je 0742, notebook má pořád lidskej čas a vnitřní hodiny taky ukazujou k půlnoci. fajn, už jen čtyři hodiny. Asi bych měl šetřit baterii nebo si koupit přechodku na zdejší síťové zásuvky..