Dneska jsme dělali závěrečný hodnocení, výkon v kurzu a podobně. trochu se to natahovalo, a tak jsem přišel na řadu až v půl čtvrtý odpoledne. Nepříjemně mně překvapilo že jsem byl až 42 z 60. Na to nejsem zvyklej. Přece jen se na tom podepsal výsledek jedné z písemek, která se mi moc nepovedla, a kupodivu padla zmínka i o té závěrečné písemce, ačkoliv jsem tam měl lepší skóre než někteří domácí. No, zvykej si. Popovídali jsme si o mojí Command philosophy, kterou jsem napsal na americké poměry neortodoxně, na plnou hubu a zaměřenou na výcvik. Takže žádný rovný šance, a otcovský přístup, ale striktně definovaný priority jako výcvik, sestavování osádek a tak. Spolužáci mi nejvíc vyčítali délku mých prezentací.. ale nacpěte českou republiku, její armádu a letku na kterou jste hrdí do míň než třech hodin.. Pak jsem se mohl prý víc začleňovat do práce týmu.. to je fakt, občas jsem to trochu lajdal, nebo jsem spíš plandal za týmem jako asistent někoho. Pomohlo mi to, že jsem přišel z východní evropy. Znalost naší bojové techniky mně bez námahy vysloužila ostruhy v sekci "rozvědky".. jednoduše mi nedělalo problém myslet jako rudej.. když jsem s touhle technikou a doktrínou absolvoval základní výcvik.
Spolužáci mi děkovali za dárky. To potěší. Musím ještě nechat zarámovat asi dva plakáty s věnováním. Večer jsme se sešli na křídlech, úplně jinde než to Don pochopil, takže jsme na sebe chvilku nechápavě koukali v Landing než jsme zjistili že akce křídla probíhá jinde. Poslední křídla v Landing tím pádem přeložím na příští středu. Hm. Krátí se to.
Na holky doma jsem byl protivnej, ani nevím proč. překvapuje mně kolik věcí se doma stihne nahromadit, když tam člověk není, a všechny potřebujou řešit hned.
Dojala mně Verunka, Johanka a blog, až jsem z toho tady slzel. Jen mám pocit že Verunka pořád čeká až přijedu domů, aby se mohla konečně s babiččiným odchodem vyrovnat. za osm dní se vracím, tady z toho deploymentu nedeploymentu, kde na mně sice nikdo nestřílel, ale i tak to bylo dlouhý a místama náročný.
Zítra tady mají Vzpomínkový den, památku veteránů. Já si vzpomenu na svoje dědy.. jednoho kterej od kariéry možná ne nepodobné mojí odešel zpátky domů na stavení, a druhýho, kterej taky sloužil všude možně, ale nakonec se vrátil do chalupy a tam strávil zbytek života. Prostě, pro všechny medaile nejsou, a spousta lidí slouží, neptá se proč, prostě pro svou rodinu a možná pro svou zem.
Za osm.
Žádné komentáře:
Okomentovat