Sobota. Plains

Jedeme do městečka Plains, rodiště a bydliště expresidenta Jimmyho Cartera. Ehm. Slušně řečeno, obydlená zatáčka. I když tady v tom případě, spíš obydlená rovinka na rovině. Prostě Plains. Mimochodem, slovo plain taky kromě pláň znamená jalový, nijaký, jednotvárný.

Továrna na ..buráky.. panu Carterovi patřila. za dobu prezidentování ji nechal ve správě společníků. Když doprezidentoval, továrna byla na mizině.


Buráky jsou tu všude. V bývalé škole mají muzeum pana prezidenta, paní prezidentové a místní paní ředitelky, která dětem říkala "Učte se, koneckonců tady v lavici může sedět budoucí pan prezident!"


Vzpomněl jsem si na první třídu. A druhou taky. Jojo, sloučené třídy, ani stejně staří lidé z města to prý neznají, říkala Eva Mindlů Vondrášků.


A kdo se nebude učit, ten dostane.


Farma za městem, střed světa pro malýho Cartera. Ve srovnání s farmou bylo prý Plains velkoměsto :)


Kuchyň. Dům a přilehlá farma je dneska státním majetkem, historic national site. Je to zrekonstruováno do začátku století, když tam Carterovi žili.


Rádio na baterky (doslova), piáno a sofa v obýváku.


Byl to ten slavný den kdy k nám byl zaveden...
...ehm. větrem poháněný vodojem. a tím pádem i samospádem tekoucí voda.


Kovárna. hahaha.


Nostalgie. Vzpomínal jsem kde všude se stejné a podobné stroje válí ve Vesci, Vratišově ...


Bavlna. Co do počtu obhospodařované plochy, 50 procent produkce státu Georgia. Ne Gruzie, neplést.


Takhle ta tobolka vypadá po uzrání. Na farmě rostou chilli papričky, sladké brambory, třtina, bavlna, buráky, pekanové ořechy...

Říkal jsem buráky?

Na hotelu o kus dál, městečko Amerikus. Tady jsou i zděné několikapatrové budovy. Časopis na pokoji se zaobíral hračkami pro bohaté muže. Zbraně za 12 tisíc a víc. USD. jak jinak.

Na začátku století to ještě nebylo podnikatelské baroko. Pro znalce Pratchetta, hotel tak trochu vypadá jakoby ho navrhnul stejný architekt jako Neviditelnou univerzitu, Šílenej Johnson. Mimochodem, prý tu straší.

Pohled z druhého patra do přízemního lobby. Šel jsem brzo spát, po jednom pivu a hodinové četbě. v devět jsem už nad knížkou usínal, zavřel jsem ji, zalehl a ráno vylezl v osm. Verunko promiň :)
Neděle. Nedaleko městečka Americus byla kdysi dávno vesnice Andersonville. Byla to taková díra uprostřed ničeho, že ji Konfederační plánovači vybrali jako ideální místo pro zajateckej tábor. Protože (tak jako v každé válce) obě strany veřily, že "do Vánoc budou doma", tak nikdo moc tábory neplánoval. koneckonců, zajatci se měnili výměnou za slib že už nebudou bojovat. Jižani to ale občas nedodrželi, a Seveřani měli převahu v human resources. Tak se stalo, že když tenhle tábor založili ve čtvrtém roce války, byl pro osm tisíc lidí, přičemž v něm bylo zavřeno až třicet dva tisíc lidí. Byla to pět metrů vysoká ohrada s jedním potokem coby zdrojem pitné vody. Žádný budovy. Prostě takovej koncentrák. Stravy málo, protože tábor byl sice uprostřed farem, ale v tý době už na farmách de facto poraženého Jihu neměl kdo pracovat.


"Národnostní menšina" při rádoby vtipné fotce právě upustila svůj mobil. Soše vězně u nohou teče potok. "To vás Pámbů trestá že se nemodlíte!" Teda, že se modlíte, ale špatně a že si děláte srandu z věcí který nejsou ani trochu srandovní.


Stromy okolo na tom místě nebyly, byla tam prý holá pláň a farmy. Smrad z tábora byl cítit až v patnáct kilometrů vzdáleném městečku Americus.

Velitele tábora po válce zajali, soudili a odsoudili. De iure za Spiknutí a Vraždu. De facto za to že odmítl svědčit proti prezidentu Konfederace s tím, že coby elitel tábora plnil rozkazy nadřízených.