umm

V čechách to žije událostí století... investigativní novináři vyhrabali v nějakém modelářství figurky Ády s Himmlerem ve slavnostních uniformách a nafoukli to do dalšího nazi spiknutí. Možná by měli novináře serveru Novinky poučit o tom co že to je za obchod, kde se to jen hemží miniaturními německými tanky a letadly...

Tady v Alabamě se udělalo docela evropský počasí, asi jako v čechách v půlce srpna, někdy po svaté Anně. Je tu po ránu i jen 15 celsia. Holky už toho mají asi celkem dost, začíná to pro ně být jednotvárný. Hlavně pro mrňousky. Včera zapomněly na hřišti krabici kříd, tak dneska to tam kreativní děti z poloviny vyčmáraly. Johanka je nějaká nabručená, snaží se korigovat sofinku jako máma s tátou, my na ní vrčíme, ona pak začne ostentativně ječet když si hrajou se sofinkou na plíživou honěnou, nebo na ni bafne z kočáru se zvukovým projevem šavlozubého tygra. Včera spadla z takový pružicí houpačky (ne z kolotoče jak vám nakukává veronika), a potom jsem ji trefil frisbee do čumáčku. ALE naučila se ručkovat po žebříku (zatím s dopomocí).

Já dneska zničil jeden Apache, naštěstí jen virtuální. zřítili jsme se při přistání protože tam na mně bylo moc čudlíků a já to neučudlíkoval správně. A taky na mně za letu STŘÍLELI. Nejdřív to vypadalo že po nás praží nějaký kolegiální spolustudent z druhého vrtulníku, ale asi tam byly nějaké nepřátelské prostředky. přilbový zaměřovače jsou docela cool, ale osobně mi asi víc bude zítra sedět Kiowa a zaměřování tečkou na skle (Kiowa nemá chytreé počítače, a střílí pilot postaru jak ve druhé světové - chachá páni stíhači, kdo je větší pilot? :) ) Snažil jsem se srovnat hlavu s obrazcem pro rakety, abych je mohl odpálit, do toho jsme dycky dostali zásah, vrtulník se rozklepal, a já mohl začít znovu. Krom toho, já, zvyklej kroutit hlavou kolem dokola jsem měl najednou koukat rovně.
ze začátku po nasazení helmy jsem nevěděl která bije, protože to vypadalo jako když vrtulník válí sudy. systém se nějak potřeboval srovnat s tou helmou. když se konečně srovnal a otočil za dvě vteřiny kolem svislé osy o 180 stupňů, ůj mozek to vzdal a chytil iluzi jak hrom - něco jako o víkendu na tý lávce v tunelu. Je zvláštní že v letadle mi mockrát blbě nebylo, a nikdy jsem neblil. tady jsem měl včera skoro namále. Znáte ten studenej pot na zádech těsně před tím, než si odporné věci vyberou jeden z tělních otvorů kudy vás opustí a vás se přitom neptají na názor?