Komu by se zdálo, že se Verunka moc netváří... Prej jsem jí mačkal.
Na víkend jsme vyrazili na už avizovaný výlet k moři. V sobotu ráno jsem se válel v posteli, a pak jsem tady víkendovým tempem posbíral pár svých věcí, zatímco Verunka měla zabaleno snad už dva dni předem. Zabaleno, navařeno namačkáno a zmrazeno. Cesta dolů dobrý. Bydlíme na základně letectva.. u moře, za cenu pokoje v Ruckeru tu máme polovinu dvojdomku, na recepci se mi omlouvají že mně musí dát do čtyřpostelového protože ten třípostelový není ještě připravený. cena stejná. OK. Ehm. čtyřložnicový.. domek. ne třípostelový pokoj. vybalujeme věci a chvátáme na pláž, protože Johanka má slíbený moře, Sofinka má spát a všechny mají hlad. nejdřív zajedu do přístaviště jachet, a pak teda jedu na skutečnou pláž, co tam mají. Přes celou základnu. něco jako v Táboře z Píseckýho předměstí na autobusák. V půlce Sofinka řičí.. nějak mi ty časy nevyšly. Končí to ostrou výměnou názorů a slzami v Johančiných očích, přece jen nás takhle nezná. Pokračujeme na pláž.. parkoviště, a pak šupajdíme další asi kilák a půl na pláž PĚŠKY.z toho posledních dvě stě metrů pískem. V poledne, se Sofinkou v náručí, si to Veronika asi opravdu užila.
Ale jak vleze do vody, pookřeje. obwd máme z burgerkingu, Johanka odmítá jahodovou sladkou vodičku protože je bublinkatá, a děti jdou odpočívat. Odpoledne už připraveni bereme kočár, foťák, a ostatní plážové věci a užíváme si.
Já sleduju rozchod čáslavské základny na přistání.. skupinu šesti stíhaček NAJEDNOU. To jsem u nás viděl jen jednou, na rozboru kraksny v Náměšti. Prostě, šest letadel ve vzduchu aneb ekvivalent celýho českýho stíhacího letectva. Pak před západem slunce podél pláže profrčí Hercules, a my jedeme domů na pokoj. Na koberci tam zůstávají pískové stopy za tou mou plážovou smečkou, a jedinej kdo asi pláž a šumící moře moc neocenil, je Sofinka.
Dojel jsem na pumpu koupit sušenky na snídani, holky loupí vítací bombóny z postelí, dojídáme hamburgry, a jdeme spát. Johanka v noci spadne z postele, tak jí zaskládáváme polštářema, Veronika taky nějak neklidně spí, a máme ráno. Nejdřív jedna.. od půl kdovíkolikátý, a když ji veronika ukolíbala, tak se tam začne vrtět Johanka. Tu jsem odchytl já a Veronika tak snad konečně po jak dlouhé době mohla spát do osmi.. asi. S Johankou řešíme, proč už se nemůže dívat na Ošklivé káčátko (nejapnou animaci na téma ošklivého káčátka, ve stylu Terrence a Hilla. Ústřední postavy jsou banda lasiček co si ubližujou a mezi ubližováním hledají nějakej poklad. Že jste tuhle verzi neslyšeli? buďte rádi. Vyhlásil jsem embargo). Trpělivě jí vykládám, že je tam bezdůvodné násilí a proto že jí to nechceme pouštět. Zdá se že to i chápe.
Na pláži stopujeme kraby, chytáme malýho na suchu a studujee velkýho v příboji, Johanka se nebojí vln, a už cestou k pláži mi říká, že půjdeme do vln že se vůbec nebojí protože je nejstaečnější holčička na světě a že ve školce se budou divit. No bodejť.
Sofinka ochutnává písek, a mušličky, Sofinku ochutnávají místní jedovatý hovadice, a my jedeme ochutnat krevety. Hledejte hospodu po paměti. Tak aspoň holky vidí Bayou, místní zátoky kde moře přechází v močál. Z auta, naštěstí.
"Tatínku, proč je tu namalovanej ten žralok a krokodýl?"
Hospodu (tu správnou a prověřenou) nakonec najdu, s křížkem po funuse mi dochází jak na to s pomocí GPS, a pak jedeme opět hledat. tentokrát místo kde jsme posledně parkovali na obecní pláži. zaparkoval jse mnakonec jinde, takže na konci plážování trochu boojujeme se sprchama, ale dopadlo to dobře. Cestou domů kupujeme zmrzku, vypustíme maminku v obchodě s oblečením, Johanka tam běhá a hledá co by mamince slušelo, cestou zpátky tak dlouho hledám hezkou pumpu až veronika nakrmí sofinku za jízdy. Půl hodiny před koncem cesty se v Dothanu už podruhé pokouším málem přejet jeden nelogický ostrůvek uprostřed odbočovacího pruhu. Výslednou myšku odměnil Jeep za mou kvílením brzd a troubením. Mávám v omluvu a jedeme dál , do Ruckeru přijíždíme v půl osmý večer. Z kufru půjčené Toyoty vyhazujeme naše pískoviště, myjeme děti, zjišťujeme co si kdo spálil, a jdeme spát.
ps. jo, a na obludy už zase vedu já...
obludu nejpodivnější jsem vyhrabal kyblíkem v písku z příbojové zóny, nějakýho garnáto-rako-mimozemšťana. Nejdřív dělal mrtýho a když mu Johanka hodila lopatku písku na hlavu, tak se do toho zavrtal. Fotku nemám.
No a druhá obluda nejobludovatější:
Žádné komentáře:
Okomentovat