Tenhle příspěvek by potřeboval hudbu. Soundtrack. Jednu starou, elektronickou a syrovou melodii.
Odvezl jsem psa k doktorovi na přišití utrženýho vazu. Opět jsem tam dělal necitu, protože když přišla sesra- asistentka, jestli "už spíme" tak jsem řekl, že pes jo, ale já ne. Nějak mi tohle maminkovské mykání nejde pod vousy ani u dětí.. "Už jsme kakali.. a dneska jsme vyrobili tři plínky" Tak se tomu bráním i u psa. No, dostala pincáro, zvadla, a oddychovala až jsem si říkal jestli nezačne chrápat a já mohl vyrazit domů. Hm. Kdybych nastartoval. Vzal jsem si Feldu, a bláhově doufal že alternátor mi tu baterku oživí dost na to abych nemusel jako doma startovat přes kabely. Omyl. Ve vedlejším autě seděl pán, tak jsem na něj zaťukal, jestli mi nedá "čuchnout". Otevřel kufr a ... motor tam sice byl, ale baterka ne :) nový auta, no. tak jsem oznámil závadu na základnu a šel jsem na autobus. Nakonec mně Verunka zachránila, užila si při tom rojeníčko, protože sofinnka byla "samadoma" a johance už paní učitelky říkaly jestli jsme na ní nezapomněli, ale nastartovali jsme a všechno zvládli. doma jsem dal auto do zásuvky, Johanka dětem před školkou mohutně kynula zpoza volantu (řídila domu) po dobu jízdy po účelové komunikaci, a já pro Kiru jel Multiplou. Přijel jsem, vyzvedl si pilulky, pan doktor mi dal límec pro "tu vaší potvoru, už si na tom pracuje", já coby úžasný vůdce smečky vyzvedl psa s opicí z klícky jak na záchytce (ještě jim to na památku pokadila) a jeli jsme domů.
No a k tomu soundtracku. Vybavíte si úvodní melodii Terminátora? Už jí chybí jen rudá záře v oku. štychy a holou tlapu už má, a implantát taky. A společně máme před sebou dvanáct týdnů rehabilitace, z toho první čtyři kritické pro správné srůstání. všechen pohyb na vodítku.
tata ta tada tada.. tata ta tada tada..
Žádné komentáře:
Okomentovat