Tak dneska jsme dělali první z plánovacích úkolů, kvůli kterým tu v podstatě jsme. Hm. Útočíme jako kombinovaný prapor podél hranice s airánem na jednotky které vnikly na území hodných. Ano, čtete správně, o vrutlnících a ni slovo. Teda, jedna z jednotek, které bojují spolu s námi je má a provádí pro nás agresivní průzkum. No.. znáte písničku Quantanámo? ..hlavně a tankové pásy, nad hlavou třepotá vlajka z pruhů a hvězd... Po zadání úkolu pro prapor začli všichni dělat, že vědí co mají dělat a smolit powerpointové prezentace za svou část, no a já jsem dělal Čecha. Do všeho jsem nimral, a nenesl jsem odpovědnost. No, zapůsobili jsme na kurz obvyklým dojmem, takže nás pochválili (asi jako když pochválíte psa, když konečně našel ten míček co stojíte dva metry od něho a ukazujete na něj :) ) že dobrý, že jsme si dokonce zvládli rozdělit úkoly. Já jsem přispěl svojí trochou do mlýna, když jsem jim vyvěštil ze zvětšeniny mapy na jako vlastně vzdálenost to bojujeme. Konečně jsem v praxi aplikoval něco z těch civilních pilotních zkoušek. Pak jsme velkoryse naplánovali útok naší jednotky přes dvě stejně velké nepřátelské, a konečně udělali nějakej briefing o tom co nás vlastně čeká. Něž jsem se stačil zeptat kdy jako vydáme nějaké rozkazy do podřízených jednotek, tak na tohle upozornil náš instruktor. No co si tady budu tahat triko.
Máme tady prý první hurikán sezóny -teda- v Texasu. Nemám rád zdejší mraky. Jsem vycukanej z každý bouřky, od tý doby co jsem viděl na youtube jak začínají tornáda. A hlavně, jak končí.
Byli jsme pokecat, a okusovat křídla. Vypadá to, že bych se to tady mohl naučit. Já, kterej jsem v životě nenašel na kuřecích křídlech něco hodné sežrání.
Dneska žádnej tělocvik, ani odpolední dobrovolné běhání. Zítra taky žádný tělocvik, zato asi hodně školy. Jinak nuda - pokud se pobyt na subtropickém venkově dá nazvat nudou.
Včera pozdě v noci při své poslední vigilii, jsem si vzpomněl na jeden rozpracovanej projekt. Tak jako Verunka má projekt 365, já Vám teď představuji ten svůj:

Song for today.

Vzniklo to jako nápad jak holkám ulehčit dobu odloučení, a jako varianta koukání na stejnej Měsíc na obloze.. Mám ssebou v mptrojce sadu písniček. Nečekejte kdovíco, většina jich je aspoň pět (spíš deset) let stará, ale jsou to písničky, co cestujou z disku na disk, a z počítače na počítač tak jako já. Verunka jich určitě spoustu zná, a samosebou máme k některým osobní vztah. No, tak to zkuste taky, buď si je stáhněte, nebo mi napište a já Vám je pošlu mejlem vždycky po zveřejnění.. nebo je stejně už ve svých počítačích máte taky, je to klasika.
Začneme tou první ve složce, Aretha Franklin, a její I say a little prayer. Najdete ji i na youtube,ale aranže jsou různé a většina záznamů z tehdejších televizí.. za zábavností a hudebním zážitkem pokulhává. V Čechách tu písničku zpívala (nejspíš kromě jiných) Ilona Csáková, jako Proč mně nikdo nemá rád.

Coververzí si ještě při tomhle výletě užijete, tak tady je jeden originál :) Hezké ráno.