Je pátek a já se konečně válím na gauči s počítačem místo válení po žíněnce při sparingu. Tenhle týden jsme dělali combatives, místní variantu boje "muže proti muži", po anglicku možná výstižněji hand to hand combat. Dalo to vyniknout charakterovým vlastnostem jednotlivců i společenským požadavkům. Combatives má kromě technické připravenosti a fyzické výkonnosti povzbuzovat i "touhu po boji", ochotu jít do blízkého kontaktu s nepřítelem atd. atd. Takže tam nejsou váhový limity, a hodně věcí se dělá dost na doraz. No a naprostá většina technik toho základu co nás učili se odehrává na zemi, v sevření stehen, a to doslova. Pokud vás teda zrovna neškrtí. My, co nám matka příroda spravedlivě nadělila chuť vládnout ale bez prostředků k získání vlády, jsme se tak museli vrhat po větších kusech a nechat se drtit pod jejich hmotou :). No, vypozoroval jsem, že ať se řekne procent kolik chce (jedeme na 10, 50, 75) tak Amíci jedou pořád na plno. Takže nácvik technik je nahrazen bojem o přežití, eventuelně bojem o vítězství. Hm, a ti co jsou menší, tak ti se nic nenaučí.Takže buď jsme jeli techniky "na doby" anebo naplno. Pravda, ne všichni jsou takoví, a ke konci už nezbývá síla a dojde i na ty techniky, ale pořád si myslím, že když mám nad někým převahu, tak ho prostě nebudu mastit, jako bych měl měřenej čas, ale povolím a nechám ho, ať může taky něco vyzkoušet. Takže já jsem si jel podle svýho, občas jsem bojoval "o přežití" a občas jsem měl možnost někomu povolit. (HA!) Dneska to mělo takovej realistickej aspekt, protože byly stanovený dvojice, a jeden z dvojice se plazil a druhej mezitím zápasil. kdo vyhrál nemusel už bojovat. výhrou bylo znehybnění nepřítele nebo jeho zastřelení plazičem. Já jsem jako asi jedinej dvakrát tapoval (takže žádný N.S.D.Q.), protože jsem byl v neřešitelný situaci (vespod a bez kyslíku). No nic, aspoň jsem bojoval a neplazil se.
Pak bylo pár duelů mezi týmy, a nakonec s instruktorem. to už bylo všechno na "šampionech" jednotlivých týmů, a mělo to demonstrovat druhou část výcviku combatives - motivaci soutěžením. Prvně v životě jsme viděl kolečko lidí fascinovaných zápasem posouvat se kolem zápasící dvojice a bzučet vzrušením.
Máme ty naše souboje natočený na videu, takže až přijedu domu nebo až se k nim dostanu, tak to taky uvidíte.
Včera jsme byli odpoledne na "tube float". Jako voda v Čechách, s tím rozdílem, že Amíci neplavou v lodích, ale v nafukovacích věcech. Stejně jako Češi lemtaji pivo, ale navíc jedí co kdo vezme. Na rozdíl od nás totiž nemají každejch pět kilometrů hospodu. Hehe. Kluci v Čechách prej letos na vodu nepojedou, protože nejsou lidi do služeb. Takže jim ani nemám co závidět. Mrzelo mně že letos na raft nepojedu, loni to byla velká paráda. Zpátky do Alabamy: co chvíli se mně někdo zeptal jak se mi to líbí. No první hodinu jsem si říkal, že jet na střízlivo nabyl ten nejlepší nápad. Pak to bylo lepší, no a ke konci už to byla nuda. Výhodou bylo, že i ta řeka je tady teplá jak kafe, takže se v ní člověk muže v klidu máčet. Vltavu bych čtyři hodiny se zadkem ve vodě jet nechtěl. Jo, a nikdo nekomentoval moje úplně nejvíc nejhnusnější kraťasy od Vietnamců, asi proto že jejich plavky vypadají stejně. Cháchá. Ale to už jsem popisoval dřív.
Taky jsem zase narazil na Americkou Latinu.. no napsaný to nevypadá jak by mělo. Teda, nebyla to snědá kráska, ale latinskej text čtenej anglicky. No, jestli v ničem jiným tak v tomhle "má maminka vždycky pravdu". spolužák má na autě na SPZ napsáno Alumni. Zeptal jsem se, co že to ti [Alumni]. "[Elumnáj]? To je spolek absolventů naší univerzity." Hmm, zcela jistě ne univerzita humanitního směru. Hezky to navázalo na toho průvodce ve Washingtonu a jeho [Ý plůribus júnum].
Žádné komentáře:
Okomentovat