Hehe, lodičky..

Začátek vypadal hodně zajímavě. Někteří studenti přišli v jeansech, další .. no tak různě, tak jsem si připadal trochu nepatřičně s neoprenovejma botkama v batohu, o "plavkách" na vodu ani nemluvě. Pak organizátor výletu mluvil o roztodivných zviřátkách, která zpestřují život místním domorodcům, a o tom že máme zviřátka nechat jejich osudu (nehlaďte želvu po bradě, ukousne vám prst). Americkým školním autobusem jsme pak vyrazili na dvouhodinovou cestu do Marianna, FL. Na místě jsme si nalepili štítek - vstupenku, vyfasovali vestu, podepsali revers, a frčeli na nástupní místo. Tam jsem nechal svou krabičku s obědem, což jsem zjistil až o dvě hodiny později, když jsem ji začal hledat. Moudře jsem si totiž šel uklidit boty do autobusu a tak nějak jsem měl moc věcí. No nic. Každopádně, nachystán na to že se i vykoupeme, jsem se chopil situace a otěží, a šel jsem dělat zadáka. Nechci se chlubit, ale měl jsem k pádlování a technice lepší přístup a zkušenosti než tří jungloví studenti - Filipíny, Indonésie a Rwanda. Ekvádor jel dobře a na nic si nestěžoval. No, takže jsem pozoroval Benja, jak pádluje technikou míchání kafe, a užíval jsem si neobvyklé stromy okolo (vzdušné kořeny a tak). v jednom místě jsem viděl ve vodě něco, o čem Joe rozhodně nemluvil, ani želvu ani krokodýla, zato to nápadně připomínalo utopenou osminohou obludku s rozpětím nožek tak sedm centimetrů. Ale možná to bylo něco jiného. No nechtěl bych aby to na mně spadlo z větve. Řeka celkem čistá, krajina zajímavá, teploučko, paráda. Po polovině jízdy jsme se vyměnili, šel jsem háčkovat, protože Benjovypadal unaveně - přehazoval pádlo zleva doprava... No, šněrovali jsme řeku tam a zpátky, takže jsem si procvičil přitahování, odtahování a i některé prvky z divoké vody, hlavně od té doby co jsme vjeli do chumlu domorodců driftujících na "tubes". to je prý místní zábava. Akorát je zábavná jenom s promilema. no a mezi tím jsme kličkovali my. snažil jsem se navádět a celkem to i šlo. Na zastávce si stěžoval student z Rwandy, že tohle není výlet, ale PT (tělocvik) WOW. Já jsem Benjovi vyprávěl zkazky z Krumlova. Přistáli jsme mezi prvními, a měli jsme možnost pozorovat některé etudy v podání dalších nevodních národů. "Nechytej se těch boků!", dohánění uplavavší lodě, vedení lodi hlubokým broděním atd. Nikdo se nezranil, a zůčastněným jsme zatleskali. Pak se udělala bouřka, takže osádky dvou posledních lodí připlavaly ve vodě - Němci. Zkušení! Ve vodě bylo určitě teplejc než na dešti. Jak jsme se tak s nima na řece potkávali, tak jsou celkem v pohodě. No jo, bližší košile než kabát. Tak mně tak napadá, ze Saudskejch primabalerín tam nebyla ani jediná. U večeře jsem si popovídal s Afgáncema, snědl jsem přesolenej steak na účet organizátora, a jeli jsme autobusem zpátky. Vzpomínal jsem na kluky z práce jak pojedou na vodu. Necvakli jsme se ani jednou, až získám fotky tak je sem připíchnu, a když budete chtít vědět jak náročný to bylo, tak asi jako čtyři hodiny pádlování po Vltavě před jezem na Větřní. No, i když to občas aspoň trochu teklo, a několikrát jsme museli obeplouvat padlé kmeny.