Sweet home ... Kyšice: Výlet do Washingtonu, úterý

Ráno vstávám před zvoněním budíku, zapínám skype a chytám tam Verunku, tak se dovídám jsak holky fungujou v Kadani. Jsem rád, že mají rozptýlení, a že se zase vidí s jinýma lidma. Taky je tam stoprocentně nedožene Mirka se Zuzankou. Slíbil jsem, že ještě zavolám Johance až přijdu ze snídaně. Já trubka jsem vůbec nepochopil proč se mně Johanka pořád ptá na to co jsem měl k snídani. Až mi to objasnila Verunka. Důvod je prostý. Chce si se mnou povídat a neví honem o čem. Chudinka moje malinkatá. Pak se tam ještě vždycky začne prohlížet v kameře, modelka moje... Verunka jí ukázala fotky tak jsem zvědav jak na to reagovala. Když jsem říkal že budu žehlit tak to nemohla pochopit. Kluci taky žehlí?
Zaplatil jsem za hotel, snad úspěšně kartou, a utíkal zpátky na pokoj navázat slíbené spojení. Pak s kufrem na IMSO (podpora zahraničních studentů) a šup na letiště v Dothanu. terminál jak aeroklub v Táboře, ale tři dráhy a celkem cvrkot. Taky muzeum :) ctyři vitríny s leteckou tématiku. "Pánové, hlídejte si svoje kufry, prosím." Boty, pásek, notebook, peněženka, zuby.. do rentgenu. Amerika. Skok do Atlanty, přestup, a let do Washingtonu. Zajímavý přiblížení na přistání. hlavně když jsem za oknem uviděl nepříjemně blízko vodu.. Byl to ale klam, přistáli jsme v pohodě. Poděkování členům ozbrojených sil (mám podezření, že letuška jen chtěla aby piloti slyšeli potlesk z kabiny po přistání). No ale všechno má svoje plusy. Na našich kufrech jsou taky etikety military, tak přijíždějí jako první. Při počtech cestujících letadla B 737 docela podstatná věc. Jedeme na hotel, něco luxusního, kousek od těžiště naší návštěvy, ten slavnej jako obelisk vidíme z okna. Ne Verunko, není to taková blešárna jako ten zapomenutej hotel v Káhiře, odkud byly vidět pyramidy. Kolidujeme se spolustudjujícíma - vidí nás přijet na sraz do vestibulu, pozdraví a zmizí. zmizí do autobusu a ještě se zeptá, kdo chybí. Jedeme na večeři do bufetu s mořskými plody. No, Filip tvrdí, že už měl lepší kvalitu, mně to přišlo zajímavý. Všichni si dávali nohatý kusy kraba, já začal žebrama, krevetkama a nějakou rybou na bylinkách. Druhá porce, teplý krevety, dvě slávky (ta ulita se zevnitř krásně perletově leskla. pak ještě nějaký buchty, a zase chvátáme. odjezd v osm! briefing na zítra, kolega z pěchotního kurzu vtipně poznamenal jestli v našem kurzu je to taky jako s dětma, že se řekne čas dvacetkrát a pak se arab zeptá v kolik zítra.. spolustudenty to táhne ven. já na to kašlu, jsem rád že jsem rád a jestli mi má bejt zle, tak chci vědět z čeho. Ležím v posteli, pozoruju bouřku co zuří za oknem, klapu blok, a myslím na vás.
Zítra jdeme do pentagonu, a odpo taky nějaká opičárna. uvidím, kdy a jak se připojím na internet.