Rodeo

Tenhle víkend je v Americe dlouhej, slaví tu Columba. Kryštofa, samosebou. Takže mají volný pondělí. V podstatě jsme měli volnej i pátek a já to využívám k dospání. Jen v pátek večer jsme jeli s IMSO na rodeo na Floridu. Zajímavá záležitost, řekl bych etnická :) těžko to přirovnat k něčemu co máme doma.. Máma podotkla že ví o co jde že to bývá u nás v televizi a ve westernových městečkách.. No tak to není tak docela pravda. Ano myslím si že každý ví co slovo rodeo znamená, ale ono to není jen o dění na ploše ale o celé události. Už při příjezdu jsem všímal holek které se u nás procházejí po obchodních centrech, jak tady sedí kobyle na hřbetu jako by se nechumelilo (ne že by snad jo) a koukají přes plot směrem na hřiště-jízdárnu. Diváctvo bylo zvláštní - všichni bílí, a skoro všichni normální BMI. Nezbytné úvodní ceremoniály jako vítání vlajky, svoboda vyznání a "modleme se k Ježíšovi" v jedné větě, Star spangled banner ve vícehlasém vokálním provedení, spratci co si nesundají širák ani při motlitbě ani při hymně, a nejvíc koní na jednom místě co jsem kdy viděl. na koních, nejrůznější lidi, maí velcí, tlustí tencí.. litoval jsem že nemám zápisník a tužku abych si mohl psát postřehy. Slečna která zjistila že top bez ramínek není to nejlepší co si může vzít k jízdě na koni (asi si to dokážete představit.. nahoru dolu nahoru dolu...). Jízda na koni, jízda na býku, jízda kolem barelů, lasování telat. žádné pivo. Trochu jsem měl pocit jako onehdá v Jeseníkách na dožínkách. A líbilo se mi to. mimochodem, nikdy bych nečekal že se budu v americe bát že se na pokoj vrátím smradlavej od kobyl. No naštěstí jsem nijak dramaticky nenačichl. Až na to modlení mi to přišlo jako fajn vidláckej večer. Cestou jsem si všiml několika domů co měly na zdejší poměry atypicky vysoké sedlové střechy.. připomněly mi chalupy co jsou na Rejvízu a obecně po Sudetech. zbývá mi asi čtyřicet dní. Těším se domů, na náš barák, naši zahradu, a na rodinu.