Den 19. - 21. Výlet na Floridu

V pátek byla škola jen krátká, do deseti hodin, navíc jsme neprobírali látku, ale řešili odjezd. Dělali jsme prohlídku soukromých vozidel. Světla svítí, brzda brzdí, motor motoruje, stěrače stírají. Doslova. Kontroloval jsem auto svého patrona. Už na učebně se mě ptal, jestli vím, co je duct tape, a redneck. No jasně, že vím, co je lepící páska a vidlák. Tak jsem řek´, že jsem vlastně českej vidlák. Trochu jsem si naběhnul, protože jsem zmínil místní oblíbenou kratochvíli - lov. Tak mi hned jeden kolega nabídnul, že koupí pušku, a že jí tady mužu používat. Don (patron) zase začal řešit, že je ěkoda že jelení sezóna začíná až kolem mého odjezdu.. Ójé. No a jsme zpátky u těch aut. Ptám se proč zmiňoval tu lepicí pásku.. no on na to, že ON ji na autě nemá, ale že v Alabamě je to povolená součást auta. šli jsme se podívat na to jeho "auto". No, tam kde má Multipla sedák sedaček, tam má jeho truck podlahu. Prý, že si musí pořídit stupačku a madlo ke spolujezdci, že se mu tam začíná blbě nastupovat. Kamarádi se mu prý smějí, že jeho auto svým vzhledem děsí při jízdě malý zvířátka. No já dodal, že myslím že i ty velký.
No a pak jsem se vypravil s klukama na výlet. Po mnoha hodinách jízdy jsme se soumrakem dorazili do Orlanda na FLoridě. Ubytování, večeře, pelech. Tak nevím co je horší.. oddělené postele pro manžele v Egyptě, nebo manželská postel pro dva cizí chlapy. Ráno obligátní tousty, džus a mléko, a oranžový deklík na - ne marmeládě, ale burákovém másle. Med tady neznají, používají nějaké sirupy; sirup se vyznačuje tím, že teče. jestli vám někdy tekl med z krajíce, tak ten sirup e ještě rychlejší.
V Orlandu je zábavní park, Sea world. delfinárium křížený s Matějskou poutí.

Zvířátka pomalu a v malých porcích, aby té přírody náhodou nebylo moc. Okolo atrakce, horská dráha, restaurace se žraloky, pirátská loď.. Úžasná šou s delfíny, banální příběh, zábavné provedení, cvičení delfíni, papoušci, SUP, a nějaké tmavé zubaté cosi mezi delfínem a kosatkou. Jo, a cvičení lidé :) Mají tam novinku - horskou dráhu co člověka veze jako pod břichem manty, takže máte pod nohama volnej prostor. Jéééééééééééééééé. Oběd ve fastfoodu, poctivá plněná bageta s rostbeefem. Jééééééééééééééééééé. Bazén plnej rejnoků, Dolphin nursery - delfíní jesle, Jéééééééééé, a Kraken, další horská dráha. Jééééé. Lachtani, lvouni, všudypřítomné volavky, ibis, krokodýlí miminka, želvy... Arktická "výzkumná stanice", kašírované kulisy, autentická zvířata. Jezdící pás podél tučňákária. Hlavní atrakce dne, miláček Shamu (roztomilý vrcholový predátor chladných vod, ve smečkách lovící i velké velryby) roztomilá kosatka v pandím outfitu. Mimochodem, po posledním incidentu s orcou už s nimi trenéři neplavou. Na začátek Shamu poděkoval všem současným i minulým hrdinům, jejich rodinám, Britům a ostatním spojencům. Hrdinové si měli stoupnout. tak se postavilo asi třetina amfiteátru, včetně pětičlené rodiny v součtu atakující jednu tunu živé váhy. No ale shodli jsme se v pondělí večer asi po deseti hodinách cesty, že by to bylo fajn kdyby se za služebák nemusel člověk doma málem stydět.
Po delfináriu další část našeho road tripu. Jedeme na jih, na konec Floridy, ostrov Key Largo. Přijíždíme po půlnoci, kluci viděli nějakej stín na střeše, buď maxikrysa, nebo mýval. Racoon. Ubytování, tentokrát v jednom pokoji.. Jdeme spát. Ráno jsme málem zaspali snídani. Po večerním bouřlivém počasí není pobřeží nic moc, zkalená voda, zanesené řasy... notně strašidelně vyhlížející ryby neurčité délky, s mrtvolným pohledem na hlavě připomínající plešaté čelo. Druhý pokus o něco dál.. Ani po několika pokusech nevidím krevetu na kterou Filip ukazuje. Až později nacházím dvě jiné, podle trčících tykadel. Fotíme leguány, a kraby v díře pod mangrovem. Moudře jsme se rozhodli zaplatit si odvoz na útes. Ještě teď cítím svá záda. Ale stálo to za to. Mám velkou potapěčskou masku, tak mi do ní teče, ale stejně se mi na útesu líbí. Slyším papouščí ryby chroupat korál, vidím mořské šneky chobůtkama okusovat dno, nějakého klepetatého raka, jehly, barakudu, sapíny..
Večer jsme jeli na večeři, na seafood. Skončili jsme nakonec u tuňáka v thajském stylu, s chilli omáčkou, pečeným ananasem a plackou z rýže. Salát. Snažil jsem se vyfotit Filipa a jídlo, ale mám v záběru sklenici vína. Chjo. Teda, Filip je tam celej. Zato to jídlo není vidět. jojo, Japonci. Blesk! Neděle, americkej svátek číslo jedna, Den nezávislosti. Na Key Largo teda nic moc, ohňostroje tak jak v Čechách .. 28. prosince nebo 2. ledna. Ale jinde to určitě žilo. Možná jsme se s oslavami minuli naším výletem na útes.
V pondělí ráno snídáme brzo, čeká nás dlouhá cesta. Hodnotíme místní kočku (čtyřnohou) a z toho jak je vyšťavená a otrhaná usuzujeme, že ten stín na střeše byla maxikrysa. Jo, v tropech nejsou kočky na špičce potravního řetězce. Tím spíš na mokré bažinaté Floridě. Tam ve všech loužích, potocích, slepých ramenech a tůních (a nekrytých bazénech místních domorodců) vládnou aligátoři. Na druhý pokus (ten první skončil uprostřed Everglades v průmyslové zóně.. starej mapovej podklad) se dostáváme na krokodýlí farmu. Jedeme na výlet lodičkou-vznášedlem přes bahno, trávu, vodu, želvy a aligátorky. Zvláštní je, že při pohledu do dálky to vypadá jako prérie. při pohledu z vrchu ale člověk uvidí všechnu tu vodu. Při pohledu zblízka pak tu místní havěť. Taky nějaký živorodky. Dobrá zpráva, v Everglades jsou štastný i ve větším kalu než mají paví očka v Nadějkově :) Fotíme potvory, posloucháme krátký výklad o hadech, a jedeme dál. Chtěl jsem vyfotit ceduli Vítejte v Alabamě, ale jednak jsme snad ani žádnou nepotkali a jednak jmse do Alabamy vjeli už po tmě.
V jedenáct přistáváme před hotelem, sbírám část svých věcí, a potácím se do pokoje, vstříc posteli jen pro sebe, a internetu se svou rodinou, která mi tak moc chybí.