Včera jsem nic nepřidával, nějak jsem neměl co. přezkoušení z tělocviku proběhlo v relativní pohodě, překvapil jsem se s tím kolik jsem udělal v časovém limitu kliků. Ne nemusíte se bát, rozhodně se nevrátím jako hrouda svalů. No, na druhou stranu asi ani jako hrouda sádla. Horší to bylo se sedylehy, a spravil jsem si chuť při běhu. Udržoval jsem celkem dobré tempo, jako na přezkoušení u nás doma. Ve škole jsme měli zase přepadovou jako písemku, ale nic z toho nebylo, bylo to jen na ukázku co neumíme :) nebo spíš na udvedení do problému přednášky. Skončili jsme celkem brzo, a stihnul jsem skypovat domů. škoda jen, že se na skypu neobjevují taky naši z Nadějkova. Pral jsem věci z víkendu, a učil jsem se na dnešní písemku. Z dnešní písemky jsem měl postupem času docela vítr, protože všichni řešili kolik pásáků je v jaké jednotce.. a já si nepamatoval ani ty krabičky (diagramy sestav). no, ale dopadlo to dobře. Možná jsem měl i lepší výsledek než někteří domácí. Taky jsme hráli prvně frisbee. No znáte mně, jaký jsem na kolektivní sporty dřevo..
Teď v sobotu jedeme na vodu, a v úterý ráno odlítáme do washingtonu DýSý. Budeme obědvat s kongresmany (jů) a ukážou nám všelijaký pomníky (hmm...) a hrob neznámého vojína (umytí rusové...). Vůbec podle těch propozic mně místní kultura připadá hrozně posedlá smrtí, nejlépe hrdinskou. Ale je tam taky muzeum letectví a kosmonautiky nebo alternativně muzeum domorodých obyvatel, takže si snad smlsnou i mé mozkové buňky a vaše oči u fotek. Dneska byla seance v jídelně s hamburgrama a hotdogama, indonésan Andy se mně ptal na to jak vypadá komunismus :) protože u nich je to zakázaný a lidi si lpetou komunisty s ateistama. No, zkuste vysvětlit v osmi větách plánované hospodářství a odlišnosti reálného komunismu od ideálu... To vše při osobní zkušenosti s bydlením na zámku, a Sametovou revolucí v třetí třídě, kdy se najednou v půlce ledna začala soudružka Hedviková rozčilovat ať jí říkáme paní učitelko.